Lektoruju tenhle týden docela zajímavou knihu. Meg Cabotovou jsem pokládala za jednu z autorek produkující jednu holčičkovskou slátaninu na druhou, už jen ty názvy... Princezniny deníky, Princeznám sluší růžová, Čtvrtý rozměr lásky... no nic pro člověka více jak patnáctiletého a rozumově na výši. V rámci letního poznávání mně neznámých autorů, které mezi dětmi a mládeží leti, jsem si teda Cabotku dobrovolně vzala. A byla jsem opravdu velice mile překvapená. Všechny ty princeznovské deníky jsou o Mie Thermopolisové, princezny Genovie a to už je většina z vás asi doma. Ano, byly podle nich natočeny docela milé vtipné filmy.
Nová knížka V kůži supermodelky opět probírá téma pěkného životního kotrmelce dospívající dívky, tentokrát však docela zásadnějšího než je nějaké kralování. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Emerson, svérázná holka, která nejde daleko pro ironickou poznámku, nosí vytahané mikiny, líčení nebo nakupování jsou pri ni nesmyslnou činností a svůj volný čas nejraději tráví hraním počítačových her s nejlepším kamarádem Christopherem. Všem spolužačkám, které vypadají jako plastové barbínky v růžových šatečkách, se společně vysmívají. Jenže pak přichází onen zvrat.  Em se probouzí na nemocničním lůžku, vše jí připadá cizí a nepoznává ani sama sebe.

Cca sedmiletá holčička (H) a knihovnice (ET)

H: Dobrý den, prosimvás, můžu se vás na něco zeptat?
ET: No, povídej.
H: Devatenáctýho devátý, co je to jako?

Dovolte, abych vám představila Frankieho, jediného medvídka-Frankensteina na světě. Tělo měl své vlastní, ale hlavičku měl půjčenou od plyšového slona, kterému chybělo jedno obrovské ucho, a tak ho nahradilo ucho zajíčka.  Levou nohu měl od houpací ovečky, ocas od látkového krokodýla a ještě k tomu měl každé oko jinak velké. Sally Frankieho milovala, protože jí ho maminka sešila ze zbytků jejích oblíbených hraček.*

Následující korespondenci jsem našla na blogu knihovnice z Rosic, a tak mě to pobavilo, že se s vámi musím podělit. Snad knihovnicím nebude vadit, že si článek uveřejním na svém blogu, když pěkně čestně po knihovnicku připojím zdroj:

Dobrý, i když upršený den.
Zdravím vás krásné dámy vonící knihami. Měl bych malý: dotaz, žádost, prosbu (nehodící se škrtněte). Jsem nějak zavalen prací a radostmi života, takže už to bude měsíc co jsem Vás naposled poctil svou návštěvou a přesto se mi nepodařilo dočíst půjčené knihy.
Tak se tedy ptám "je možno takto po netu prodloužit výpujčku"? Pokud ano, tak Vám budu zavázán a slibuji že Vás a vaši oázu klidu budu chválit všude, i tam kde Vás neznají.
Děkuji a přeji krásný víkend.

ps. v podstatě jsem normální, to jen to počasí..... ))
(XY2)

Za dvě hodiny na registraci přišli dva čtenáři, zlektorovala jsem už co se dalo, přečetla dvě knihy a jestli nikdo nepřijde do deseti minut, umřu tu nudou. Už aby bylo po prázdninách.

všechno to zevšeobecňování. Zas jsem se na jedné moudré diskuzi dozvěděla, že českým spisovatelům došel dech a jen přepisují a opisují starší díla, místo aby napsali něco nového, že děti nečtou, škola děti ke čtení nevede a většina rodičů taky neví co je kniha. Vždyť je to blbost. To je jak říct, že dnešní děti nejedí zdravě, nesportují, nic neumí, jenom sedí u počítače, jsou drzé, nevychované,

aspoň jedno z toho

A

Tohle se mně děsně líbí. Guerillový marketing v českých luzích a hájích, navíc zaměřený na knihovnictví, to tu ještě nebylo. Projekt mají na svědomí studenti knihovnictví a informačních studií Masarykovy univerzity v Brně, říkají si Guerilla Readers, jejich kampaně se parádně rozjíždějí, já jim strašně moc fandím a tohle je malá ochutnávka.

Tento článek je zcela bezobsažný a byl napsán jen a pouze pro radost Sargo. Ostatní varuji, nečtěte to, nemá to smysl.
Tak jsme se ti, milá Sargo, zase sešli v knihovnickém kroužku. Pojedli jsme něco připečených sladkých i slaných pochutin, popili vody, sladkého i nesladkého čaje a kávy, pomazlili se s koťaty a zas jsme se vrhli do hraní. Tentokráte Muminek přišel s báječnou hrou - Co by to

Víte, jak může vypadat parádní knihovnická sešlost?
To se takhle sejde pár knihovníků, ti šikovnější něco upečou, ti nejšikovnější toho napečou a navaří fakt hodně, pak se všichni neuvěřitelně přecpou, s narvanými bříšky si polehají jeden přes druhého, zaposlouchají se do pohádky, někteří u ní usnou a když se dosyta vyspinkají, sesednou se do kroužku a hádají se, jestli je rajče spíš paprika