sargo: Aaaa, tak to je hodně dobré
To mám s Jášou taky, tlumočím často jeho dotazy do toho, co on vlastně říká... a ano, přesně v tomhle stylu
et: Jenže Jáša na to má věk Taky byly tuhle dost dobrý malý holčičky, co k nám chodí dennodenně a jsou tam půl odpoledne:
H: Máte ňáký knížky o psech?
ET: No, a jaký. Spíš příběh, nebo encyklopedii?
H: No jak je chovat.
ET: Jo, takže nějakou příručku. A nějakou konkrétní rasu?
H: No, nějakou rasu
ET: No, ale jakou?
H: To je jedno... Třeba německýho vlčáka
---
et.pise.cz
koktejlka: malý děti jsou nejlepší.
Třeba jsem jednou měla hlídat čtyř pětiletou dcerku našich sousedů na chalupě, tak jsem ji nechala si kreslit a průběžně jsem ji chválila.
Po chvíli:
D: Tak mi pžece pomoz!
Já: Tak dobře, a co mám nakreslit, co myslíš?
D: To je mi jedno.
Já: (Kreslím k jejímu stavení komín, z kterého se kouří.)
D: Ale néééééé! Já néééchci komííííín!
Já: No dobře, tak komín nějak zamaskujeme - co třeba udělat z něj hradby? A z kouře uděláme obláčky, jo?
D: Néééééééé! Já NECHCI komín ANI hradby ANI žádný blbý obláčky!
Já: Aha, a co bys tam teda chtěla?
D: (Tvaruje komín do hradby.) Já nechci... (fňuká) nechci! ... (začerňuje kouř a rozšiřuje ho do velikosti dýmu po rozsáhlém požáru lesa) ... TAK, a je to!
Já: Ale vždyť to přece nemůže být komín i hradba najednou...
D: (Překvapený pohled přecházející do naštvaného) Ale já to tak mít BUDU.
Já: (Rezignuju.)
Přestanu jí pomáhat. Po nějaké době:
D: Tak mi pžece nějak pomoz, nééééé?
Já: (Obává se.) Tak co třeba... sluníčko, chybí ti tu sluníčko. Akorát že nemáme žlutou pastelku, tak bude muset být oranžové, takže bude zapadat, jo?
D: (Beze slova kouká.)
Já: (Kreslím oranžové zapadající slunce a pokukuju po ní.)
D: (Začne se mračit a rozhořčeně se nadechovat k sopečnému výbuchu.) NEE!! Já nechci hnusný oranžový zapadající slunce!!
Já: Tak fajn, a co z něj chceš mít? Třeba kopeček?
D: (Mumlá si) Jo, udělám si... kopeček... (zakulacuje sluníčko a na jeho vrchol kreslí kříž).
Já: To je hrobeček? (Divím se, proč ještě pořád používám ty stupidní zdrobněliny.)
D: JO!
Já: A pro koho... třeba? (Blbě se ptám a bojím se odpovědi.)
D: Tžeba pro takový blbý lidi jako seš ty!
kaci: Jojo, taky na Lupitiny dotazy často odpovídám další otázkou Ale že jsem blbá, to mi ještě naštěstí neřekla
---
kaci.pise.cz