Už mě to nebaví

všechno to zevšeobecňování. Zas jsem se na jedné moudré diskuzi dozvěděla, že českým spisovatelům došel dech a jen přepisují a opisují starší díla, místo aby napsali něco nového, že děti nečtou, škola děti ke čtení nevede a většina rodičů taky neví co je kniha. Vždyť je to blbost. To je jak říct, že dnešní děti nejedí zdravě, nesportují, nic neumí, jenom sedí u počítače, jsou drzé, nevychované, nic jim není svaté, blá blá blá.
Všecko je to o výchově. Když rodičům nevadí, že děcko celý odpoledne mastí střílečky na kompu, cpe se při tom brambůrkama a zalejvá to kolou, tak je to těžký. Ale pokud žije dítě v rodině, kde je to normální, že rodiče sedí sami celej večer před telkou a nepromluví spolu kloudnýho slova, jakej asi vidí příklad?
Každá rodina je jiná. Někde se sportuje, někde se hraje na hudební nástroje, někde si po večerech povídaj, jinde hrajou společenský hry, někde si čtou. Každý dělá co ho baví. Ale byla bych hrozně ráda, kdyby se konečně upustilo od toho klišé, že dneska děti nečtou a nikdo nepíše nic pořádnýho. Pracuju v knihovně a ty děti tu nejsou žádný přízraky. Půjčují si knihy, čtou si je, vracejí je. Povídají si o nich, hledají nějaké podobné, chtějí něco doporučit. Stačí dobrou knížku vystrčit na výstavku a za chvíli je půjčená. Čtou a já to vidím. A už mě nebaví číst pořád, že ne.