O kočkách, švábech, krokodýlovi a jiných radostech

Víte, jak může vypadat parádní knihovnická sešlost?
To se takhle sejde pár knihovníků, ti šikovnější něco upečou, ti nejšikovnější toho napečou a navaří fakt hodně, pak se všichni neuvěřitelně přecpou, s narvanými bříšky si polehají jeden přes druhého, zaposlouchají se do pohádky, někteří u ní usnou a když se dosyta vyspinkají, sesednou se do kroužku a hádají se, jestli je rajče spíš paprika nebo salát, případně dokonce i zelí, což tedy rozhodně nikdy není. Česnek už vůbec ne.
Tak třeba takhle nějak to může vypadat.
Může se taky snadno stát, že někdo odchází se zelnou noční můrou, někdo s embolií, někdo to má domů co by kamenem dohodil, jiný přes celé město a někteří si dokonce dopřejí noční vyhlídkovou jízdu, aby se jim ráno lépe vstávalo.
A když máte velké štěstí, nějaké to jídlo ze sešlosti vám zbyde, a tak z něj můžete sestavit ještě knihovnický oběd a poslední drobty použít jako zákusek k večerní zmrzlině.
No uznejte, nemají se knihovníci báječně?

PS: Nejbáječnějc se mají ty kočičky, kvůli nimž se vlastně celá sešlost pořádala, které získaly hned čtyři nové objekty k mazlení, které jsme téměř všichni mazlivě oslovovali a drbali za oušky, až vrněly jako o život a které dostaly asi třicet konzerv, protože Králíček říkal, že dostat třicet konzerv najednou je snem každého chovatele koček a my jsme mu na to svorně všichni skočili :-)