Znáte starší český dětský film Pohlaď kočce uši? Právě jsem si přehrála jeho současnou moderní verzi s názvem Ukousni čokoládovému zajíci uši.
Nedožil se, chudák, ani Velikonoc.

Mám tu nejúžasnější sestru na světě a díky ní taky tu nejstylovější kápézetku na světě. Vlastnit tohle, neměli byste prostě chuť zranit se na nějakém dobře viditelném místě? Asi si půjdu oholit nohy a nebudu dávat nijaký zvláštní pozor na kolena :-))

Rozumíte slovensky?
Bolo nebolo, Za siedmimi horami a za siedmimi riekami... A zazvonil zvoniec a rozprávky je koniec.
Zní to hezky a naprosto srozumitelně, že?

A co tohle?
Bul raz jeden chlop, chtoromu umarla žena. Ostal gdovcom z malimi dzecami.... Dzirka v noše, skončelo še.
Východní Slovensko je zkrátka velmi osobitý kraj s neobyčenou kulturou mluveného projevu :-))

Pořídila jsem si dneska jedny ukrutně krátký džínový kraťásky (ze sekáče za 30 korun, mimochodem) a dost se těším, až bude takové teplo a tolik sluníčka, že si člověk bude moci vzít ukrutně krátké džínové kraťásky a uzounké tílečko s ukrutně velkým výstřihem (z minula ze sekáče za 30 korun, mimochodem) a nebude v tom vypadat jako blázen, protože tak budou vypadat všichni. To je ale dlouhá věta. Snad nebude tak dlouhé i čekání na teplo. 

Pořídila jsem si novou sukni. Je úžasná, zelenomodrá, dlouhá, rozevlátá, úplně jiná než všechny, které normálně nosím. (A ze sekáče za 30 korun, mimochodem...)
Jeden říkal, že za mnou pěkně vlaje.
Druhej říkal, že vypadám jako víla.
Tohle na mužích miluju. Když už si náhodou všimnou, dovedou to náležitě ocenit, že se z toho jednomu, teda spíš jedné, zmiňovaný hadřík začne líbit ještě daleko víc.

Asi si ji zítra vezmu na besedu a budu si v ní hrát na vílu Amálku (zkříženou s Rákosníčkem :-))

... a umírám. Ve vztahu k rýmě cítím se býti spíše mužem. V práci jsem k večeru nadhodila, že do rána možná nedožiju. Pacholíček mě asi tři vteřiny přesvědčoval, že spíš jo, ale vzápětí se přihlásil o mou sbírku různojazyčných Medvídků Pú. Králíček si neřekl o nic, protože nevěděl, že má možnost si říci a vzhledem k tomu, že nečte tenhle blog, ani tu možnost mít nebude. Co vy? Taky o něco mého výrazně stojíte, že bych to vzala v úvahu při případném zhoršení stavu? (Dneska mi zabral Nurofen, do rána asi spíš fakt dožiju). Napište si...

S Figaro panenkami se mi začaly valit vzpomínky na celé to moje pozdně socialistické a raně kapitalistické dětství. Na céčka, Vitacit, stavebnici Merkur a Jar v obalu s odstřihávací hubičkou si pamatujeme skoro všichni dříve narození, ale co třeba tohle...

Vážení a milí, jsem v sedmém nebi. Už dobrých patnáct let vzpomínám na úžasnou chuť čokolády v obalu s panenkou s obrovskýma očima. Dodnes tu sladkomléčnou smetanovou chuť cítím na jazyku.
A helejte, co jsem objevila:

Už třetí měsíc funguju bez diáře, nejvyšší čas nějaký pěkný si pořídit. Chá chá, máte pocit, že v březnu budou diáře se slevou? Jste na omylu. Nejsou. Ani se slevou, ani bez slevy, ani s přirážkou. Oni prostě nejsou vůbec.

Až mi zas někdo bude v kavárně tvrdit, že jím jako vrabec a sním sotva půl dortu, tak ať si proboha víc neobjednávám, měla bych mu věřit.