O jídle

Až mi zas někdo bude v kavárně tvrdit, že jím jako vrabec a sním sotva půl dortu, tak ať si proboha víc neobjednávám, měla bych mu věřit.
Ukrutně hladová jsem si v cukrárně dala šunkovej chlebíček a jahodovej dort. Kluci se mi smáli, že to nezvládnu, já jsem měla zálusk ještě na nádivku. Viděli jste už někdy, že by v cukrárně měli nádivku? Nádivku s uzeným? A že by vám ji přihřáli? A mohli jste zaplatit stravenkou a oni by vám vrátili plnej počet peněz a ne nějaký trapný drobný do pěti korun? Ne? Já taky ne, tak jsem to nutně potřebovala vyzkoušet. Odloubanej dort jsem nacpala Králíčkovi, který mi po něm prý šilhal už delší dobu, leč neviděla jsem ho, tak jsem do sebe máslový krém sunula po ždibíčkách, pokoušejíc sama sebe obalamutit piškotem a ovocem, jako že tam vůbec žádný krém není, ani trošinku.
Když jsem v půlce nádivky valila oči, že už asi nemůžu a nabízela Králíčkovi, jestli si nedá, s úšklebkem mi povídá Jen papkej, to zvládneš. Ostatní se šklebili společně s Králíčkem, ha ha, tady to má, velký voči, malej rozum. I kdybych měla prasknout, tak jim tu radost neudělám a zdlábnu to všecko. Zdlábla.
Ježkovy zraky, lidi, mně je těžko.