Mám prý být na sebe milejší, tak se vedle učení a práce snažím myslet na něco hezkého. Je mi z toho spíš neveselo, ale jeden pěkný zážitek bych měla.
To jsme vám takhle vyrazili s tou knihovnickou bandou do divadla. Sice tomu předcházely nějaké zmatky s lístky (někdo nemohl, šla jsem já, pak zas někdo nemohl a měla jsem místo něj jít já, jenže už jsem šla místo toho prvního někoho, takže ten

Udělala jsem další zkoušku na áčko a nedokážu se z toho nějak radovat. Místo abych zářila štěstím jako sluníčko, poslouchám Radůzino Jednou to pomine, Nohavicovo Peklo a Ráj a je mi hrozně smutno. Je na mě tady na světě zas nějak moc složito a nevím kudy kam. Chápu, že ne vždy může vyjít všecko tak jak chceme, otázkou však je, proč to nemůže vyjít aspoň někdy...
No, nemůžu mít všechno, že? V práci se mi líbí, ve škole se mi daří, mám prima rodinu a kamarády... vlastně bych mohla být spokojená. To je asi taková lidská přirozenost, chtít pořád víc...

Ublížit bolí daleko víc než dostat ránu sám...

Vážení, já se tak strašně válím smíchy při skype chatu se sestřenkou, autorkou předchozího vtipu a několika nesmyslných komentářů, že sem musím zkopírovat kus naší diskuze.
Úryvku předchází pročítání starších příspěvků na tomto blogu:


[1:20:45] Lienočka: ja som sa tu nejak zacitala
[1:20:55] Lienočka:

Můj minulý slovenský vtip slavil v práci, doma i u známých úspěch, tak jsem se rozhodla potěšit vás ještě jedním roztomilým kameňáčkem, tentokráte získaným od mé drahé sestřenky:

Aký je rozdiel medzi krokodílom???
.
.
.
.
.



.
.
.
.
.
Je viac zelený ako dlhý.

Ftipné, ne?

Dva mladí Slováci u dveří, v narvaném metru na ně nevidím, ale jsou k nepřeslechnutí. Téma: Cestování se zvířaty:

Pes, mačka a fretka musia mať pas, keď chcú cestovať, chapeš?
Papagaj? Nie.
Korytnačka? Nie.
Pes, mačka a fretka áno.

Na eskalátorech jsem potkala Aknezob, tak jsme rozebíraly pas takové fretky. Podle mě ta zvířata vypadají všechna stejně,

Tohle mě teď dost rozesmálo:

Krava lezie na vŕbu na ktorej sedí drozd. I pýta sa drozd kravy:
- Krava, preboha, čo ty tu robíš?
- Ále... chcem si zajesť zopár jabĺk. - odpovedá krava.
- Čo si krava, ty krava? Veď toto je vŕba?
- ... a ja som si jablká priniesla so sebou...

Dobrý, ne? :-))

... otevřu mail a tam výsledky další zkoušky. Tentokráte Arts marketing, na B+. Jsem úplně nejvíc strašně moc happy a začínám opět uvažovat, že bych tu FF UK mohla příští rok zkusit. Ale pššššt, tohle neříkejte Pacholíčkovi, nebo s ním nebude k vydržení :-)

Krok 1: Vzpomenete si, že jste se dnes ještě nepodívali, zda vám nepřibyly výsledky dvou zkoušek, na které čekáte už přes čtvrt roku.
Krok 2: Přihlásíte se do školního intranetu a čekáte. Čekáte dlouho, protože systém je dnes mimořádně zpomalený.
Krok 3: Jsou tam výsledky!!!!!!!!!!!
Krok 4: Už nemusíte nic dělat, infarkt se dostaví sám.

Bylo nebylo. Za devadesátero regály a sedmi sty tisíci knih rozkládá se nevelká kancelář. V té kanceláři od pondělí do pátku a občas i v sobotu tráví část své pracovní doby dvě knihovnice. Jsou jedna praštěnější než druhá, ale ta druhá možná trošku víc než první. Vezměme vyprávění pěkně od začátku...
Jsou tomu již jistě dva měsíce, kdy si Aknezob koupila lístek na vytoužené představení do

Hon za fotkou bíle obsypané třešně na dvorku za knihovnou je takovým knihovnickým sportem. Kdo nemá obrázek knihovnického symbolu jara v plném květu nebo o něj někdy alespoň neusiloval, jako by tu ani nepracoval. Já jsem ji zvěčnila dnes, bohužel však již v plném odkvětu. Tak třeba příští rok...

hulákal právě chlapeček v dětském koutku, seskakujíc z jedné z polic, v nichž jsou uložena leporela. Věk tak pět let. Čím je ti rodiče krmí? Já v pěti letech znala tak říši Pohádkovou za sedmero horami a sedmero řekami, maximálně les Řáholec.

...že už je jaro?
Všechno kolem kvete
a na světě je hrozně hezky.

Dvě vedle sedící dívky středoškolského věku probírají přítele té první z nich. První vypráví druhé řadu veselých i obyčejných historek společného soužití s oním broučkem. Druhá dívka té první chválí přítelův vzhled. První zasněně hledí z okénka metra do hloubi tunelu a praví: "Jo, on je hezoučkej. Jen kdyby nebyl feťák..."

Přestože jsem seděla vedle, neubránila jsem se a onu památnou větu si zapsala na noviny. Jsou zážitky, které by neměly upadnout v zapomnění.

Ještě že máme Novinky.cz a TV Nova, jinak bychom byli ochuzeni o mnoho důležitých informací.
Například včera jsme se dozvěděli, že Obamovy dcery dostaly od tatínka psa. Přejme jim tu radost. (viz Novinky.cz)
Nyní jsem zůstala konsternovaně civět na titulek Muži vyrostla v plíci

Víte co je k vzteku? Když v jednom povídacím místě na jednom nejmenovaném webu vidíte, že máte nový vzkaz a nemůžete si ho přečíst, protože onen web právě přestal pracovat. Já chci po dnešní námaze konec pohádky!!!

Zatímco většina populace má slovo jaro spojeno s něčím krásným, teplým, slunečným, voňavým, příjemným, romantickým a zkrátka báječným, ve mně toto slovo v posledních letech evokuje především množství balíčků papírových kapesníků, sprej do nosu, záplavu bílých tabletek částečné úlevy a otravný a převelice

Hledala jsem tuhle k jedné plánované akci v knihovně na interentu nějaké hodně známé obrazy. Nějaká klasická díla, která znají už děti na základce, třeba něco maličko vědí i o jejich autorech, prostě díla, která jsou jim alespoň trošku známá. To byste nevěřili, co na vás z Googlu vyskočí. Našla jsem tolik různých parodií známých obrazů, že jsem si je  asi po deseti minutách prohlížení začala

Ačkoliv již v sobotu vykouklo v Praze slunéčko a ohřáli jsme se, nezaškodí zajít na nějakou bláznivě letní hru do divadla.
Mám docela rada ta zvláštní moderní představení, která se nějakým způsobem vymykají klasickému divadlu. Ypsilonka je pro takové úlety jako stvořená a tahle hra je naprosto výjimečně skvělá. Kam vítr, tam pláž je totiž hrou, kde se v podstatě vůbec nic

Je to k neuvěření, ale tento víkend se nám podařil jeden z nemnoha výletů, kdy bylo teplo, slunečno a krásno. Bohužel trochu oparovo a nejasno, takže z vrchů nebylo vidno do údolí, ale kdo by si nechal kazit náladu takovými detaily.
Vydali jsme se ze Zdic na Točník a Žebrák. Plán původní trasy čítal asi dvacet kilometrů, což jsme asi v třetině cesty zavrhli jako nemožné, jelikož první čtyři

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, tak jsem při jednom ze svých zoufalých stavů, že nezvládám učení a všechno mě štve, požádala o pohádku. Ani jsem nečekala, že bych se jí dočkala, pohádky mi bez reptání vypráví jen Aknezob. Ale mýlila jsem se. Muminkovi se mně zželelo a začal mi psát pohádku na pokračování, každý den kousek. A řeknu vám, je docela neúprosný, klidně to v tom nejnapínavějším sekne