O tom, co měl být do přírody a v přírodě jsme byli deset minut

Holky, přemluvily jste mě. Kašlu na studium, je pátek, půl dvanáctý v noci, ideální čas začít psát článek o výletu, který se uskutečnil před dvěma týdny nebo kdy vlastně, jehož nejintenzivnější zážitky nezaznamenány jistě uplynuly v nenávratno.

Slibuju, že jestli někdy v životě vyjedeme na výlet tak, aby někdo z nás nedobíhal dopravní prostředek na poslední chvíli, napíšu na blog oslavnou báseň.

Z původních velkolepých plánů na dlouho slibovaný a mnou těšený výlet v mnohočlověkovém složení jsme nakonec zmrzlého sobotního rána vyjeli v počtu přesně tří lidů směrem jiným. Aknezobce ujela tramvaj, Králíčkův vlak měl zpoždění, díkybohu ET se podařilo nezaspat a stihla vystát dlouhatananánskou frontu u pokladen a zakoupit zpáteční jízdenku, z jejíž ceny jí poklesla čelist. 595,- řekla paní u okýnka. Zlehka jsem se zapotila, jestli vůbec tolik v peněžence mám, čekala jsem tak dvě stovky.

Taky se vám zdá nadpis jako geniální spojení dvou zdánlivě neslučitelných slov? Tohle umí dokonale můj milý kamarád Králíček. Během společné dovolené vymyslel podobných spojení nespočet. Některé jsem si psala, jiné si pamatuju, většinu jsem zapomněla, ale to nevadí. Své kouzlo stejně měly jen v tom okamžiku a přepsané tady by stejně vypadaly divně. A tak vám jen zlehýnka přiblížím, jak jsme se vlastně měli. (A sobě poznamenám, co bych nerada zapomněla.)

Před cca 4 lety, e-mailem - ET, mám možnost jet přes Erasma do Berlína, co ty na to? 
Před cca 3,5 lety, e-mailem - Berlín je úžasnej
Před 3 lety, e-mailem - Já to město miluju!!!
Před rokem, e-mailem - Asi chci studovat v Berlíně
Před půl rokem, e-mailem - Stěhuju se do Berlína
Před pár měsíci, osobně v knihovně - Nechceš přijet v létě za mnou? Klidně s sebou vem knihovnickou partu, mám celej byt pro sebe.

... řekl mi včera Pacholíček, když jsem na něj mrkla uprostřed rybníka v Králíčkových plaveckých brýlích. Zjistila jsem, že s brýlemi by se mi učilo plavání s hlavou pod vodou mnohem snadněji, ale také je pro mě mnohem snadnější se tímto způsobem utopit. Po čtyřech tempech přestávám zvládat dýchat a když se mi ti dva ještě smějou, mám tak akorát plnou pusu vody s příměsí jílu a bordelu ze stromů a je po plavání.

aneb jeden den, tři města a čtyři knihovny. Anebo ještě jinak, pracovní exkurze, kterou jsme si zase převlékli za výlet.

"Nepojedeme 1. května na výlet?", přišlo mi někdy začátkem dubna mailem. Neuvěřitelnou shodou náhod nás všech pět souhlasilo nejen s návrhem, ale i termínem. Tři dny před plánovaným výletem byl Králíček téměř násilím donucen vybrat vhodnou trasu. Po mém a Aknezobčině naléhání a kvílení, že rozhodně něco kratšího a méně náročného, protože bez kondice a s alergií, přislíbil max. 15 km, převážně po rovince. Dále se už rozhodl se býti tajemnějším než hrad v Karpatech, a tak jsme věděli pouze že v 8.30 z Holešovic, úžasná trasa, výletový orgasmus, nádhera, tam se nám bude líbit. Cíl neznámý.

Vždycky, když jedeme s knihovnickou bandou z nějakého výletu, hrajeme jednu hru. Hra asi nemá název, ale Králíček jí říká Debilní, pokřtěme ji tedy tak. Hra spočívá v tom, že cestou z výletu usazeni ve vláčku nebo autobusu zaháníte nudu vymýšlením otázek na postřeh. Postřehy toho, co jste za celý den zažili.

...rozkládá se malebné město Vídeň. V samém centru Vídně stojí běloskvoucí budova Albertina, která ve svém nitru ukrývá perly nejvzácnější. V současné době perličky impresionistické a kdo u toho nesměl chybět? Samozřejmě knihovníci.