máte-li ovšem pevné nervy a dobrou mouku. Nejsem neschopná!!! Může za to TA MOUKA, máme blbou MOUKU!!! Jsem vážně ráda, že to není mnou.
Maminka včera zadělala další těsto na ořechové cukroví, zcela jiné než moje linecké a když jsem se dnes vrhla na vykrajování, vypadalo to úplně stejně jako v pátek večer. Těsto nejdřív tuhé na kost, potom drobící se, trhající se, zkrátka odporné.

Původně jsem měla v plánu neztrapňovat se více než je nutné a jen se sebevědomě pochválit, že linecké je překrásné a povedlo se. Ano, povedlo. Ale co tomu předcházelo... Učiním zadost názvu svého blogu a nevynechám tu část tvoření lineckého cukroví mezi zmrzlým těstem a hotovými květinkami. Tedy...
Přišla jsem včera z práce domů až v půl desáté (protože jsem se rozhodla nenechat cestovat mou

zpívéééjme přáátáéélééé. Tak jsem včera v půl jedenácté večer zadělala těsto na první letošní cukroví. Jak jinak než linecké. Obešla bych se snad i bez kapra se salátem, ale linecké na Vánoce prostě musí být, stůj co stůj. Padla na mě takhle při večeru vánoční nálada a za zpěvu:
To sem já, to sem já,
chvězda betlémstá.
Světlo co mám na tabáttu,
dovede vás k Jezuláttu,

to měl být. Co z toho bude je zatím ve hvězdách.
Mohla bych upéci do práce dort, napadlo mě minulý týden. Já neumím péct! Zvládnu jablkový závin podle návodu kamarádčiny babičky, případně i pravý vídeňský, za předpokladu, že bych ve vzpomínkové krabici na Eisenstadt našla recept. Umím udělat čokoládové rohlíčky, ořechové rohlíčky, tvarohové rohlíčky a povidlové rohlíčky. (Co na tom,