Vánoce Vánoce přicházejí... část druhá

Původně jsem měla v plánu neztrapňovat se více než je nutné a jen se sebevědomě pochválit, že linecké je překrásné a povedlo se. Ano, povedlo. Ale co tomu předcházelo... Učiním zadost názvu svého blogu a nevynechám tu část tvoření lineckého cukroví mezi zmrzlým těstem a hotovými květinkami. Tedy...
Přišla jsem včera z práce domů až v půl desáté (protože jsem se rozhodla nenechat cestovat mou milou kolegyni z práce samotnou, abychom na sebe na autobusovém nádražíčku mohly v devět večer hulákat z jednoho nástupiště přes silnici na druhé). Pravda, měla jsem toho za celý den dost, ale přeci se nenechám zahanbit Aknezobčinými výstavními hvězdičkami. Když jsem řekla, že v pátek napeču, tak napeču.
Těsto mi během mé krátké páteční pracovní doby stačilo rozmrznout, mohla jsem tedy začít. Pokud by to těsto tedy bylo použitelné. Jen jsem si kus ukrojila a snažila se ho rozválet, trhalo se, drobilo, no zkrátka měla jsem chuť ho rozdrobit na milion kousíčků a za tichého nadávání spláchnout do záchodu. Ale to by mi hrdost nedovolila. Tak jsem drobila, zalévala mlékem, zpracovávala znovu, zasypávala moukou, válela po menších kouscích a vykrajovala ze silnějšího plátu než obvykle a nadávala u toho jako špaček. To mám z toho, že experimentuju a nedržím se tradičního domácího receptu, lety ověřeného, ozkoušeného a dobrého.
Lidi, ale stálo to za to utrpení. Ty kytičky jsou prostě úúúžasný. První plech jsem sice malinko přičmoudla, takže místo pěkných světlounkých mají lehounce světlehnědé okvětní lístečky, ale koho to štve. Mě teda rozhodně ne.
Dopekla jsem krátce po půlnoci, o nějakém promazávání marmeládou tudíž nemohla být řeč. Ale až je dokončím, vystavím foto. Protože jsou vážně strašně dobrý! :)

Jo a asi jsem byla letos děsně hodná. Od brýlatého Mikuláše v šedé mikině a béžových kalhotách, který se nápadně podobal mému tatínkovi, jsem dostala pražený mandličky a Mikuláše z perníku, od Aknezobky čokoládku (a pak že se nebudem cpát sladkým, že?:) a do práce nám přišel... nečekán... nezván... kdo?

...

...

...

...

chvíle napětí

...

...

...

...

...

...

...

...

...

No sám ohromný Mikuláš. S andělem s porouchanými křídly a dvěma čerty. Jeden čert měl chlupatý ocas, který byl vytvořen z nějakého mrtvého malého dlouhého zvířátka (na konci visely malinkaté nožičky), druhý měl rohy i s kusem lebky nějakého jiného mrtvého zvířátka, tentokrát už nepoměrně většího. Nic jsme nedostali, ale ani nás neodnesli. Jsme holky hodný.