Et | ET píše

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, tak jsem při jednom ze svých zoufalých stavů, že nezvládám učení a všechno mě štve, požádala o pohádku. Ani jsem nečekala, že bych se jí dočkala, pohádky mi bez reptání vypráví jen Aknezob. Ale mýlila jsem se. Muminkovi se mně zželelo a začal mi psát pohádku na pokračování, každý den kousek. A řeknu vám, je docela neúprosný, klidně to v tom nejnapínavějším sekne

Sedíme si tak v neděli v kavárně, bavíme se o jídle (dost dobré téma, často propírané), když tu Aknezob špitne, že jsem jí kdysi dávno předávno slíbila uvařit pravé slovenské brynzové halušky. Skoro se ve mně krev zastavila, já na to dočista zapomněla. Byly přislíbeny na úterý, že budou ještě za tepla doneseny přímo k obědu, neboť jsem začínala až od 11.45.
Halušky teoreticky umím, je to v

maličký krokodýl. Narodil jsem se 4. března půl hodiny před půlnocí a maminka říkala, že to byl těžký porod. Prý měla předtím, než jsem se narodil, hrozně těžký den a nic se jí nedařilo. Ale protože mě hrozně chtěla, i přes všechny ty nespravedlnosti světa se rozhodla, že mě nenechá dál čekat a že se už můžu narodit.
Já jsem vám měl takovou radost, když jsem viděl, jak se na mě maminka láskyplně

máte-li ovšem pevné nervy a dobrou mouku. Nejsem neschopná!!! Může za to TA MOUKA, máme blbou MOUKU!!! Jsem vážně ráda, že to není mnou.
Maminka včera zadělala další těsto na ořechové cukroví, zcela jiné než moje linecké a když jsem se dnes vrhla na vykrajování, vypadalo to úplně stejně jako v pátek večer. Těsto nejdřív tuhé na kost, potom drobící se, trhající se, zkrátka odporné.

zpívéééjme přáátáéélééé. Tak jsem včera v půl jedenácté večer zadělala těsto na první letošní cukroví. Jak jinak než linecké. Obešla bych se snad i bez kapra se salátem, ale linecké na Vánoce prostě musí být, stůj co stůj. Padla na mě takhle při večeru vánoční nálada a za zpěvu:
To sem já, to sem já,
chvězda betlémstá.
Světlo co mám na tabáttu,
dovede vás k Jezuláttu,