Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, tak jsem při jednom ze svých zoufalých stavů, že nezvládám učení a všechno mě štve, požádala o pohádku. Ani jsem nečekala, že bych se jí dočkala, pohádky mi bez reptání vypráví jen Aknezob. Ale mýlila jsem se. Muminkovi se mně zželelo a začal mi psát pohádku na pokračování, každý den kousek. A řeknu vám, je docela neúprosný, klidně to v tom nejnapínavějším sekne

...teda na příští výlet rozhodně nepeču, jednou mi to stačilo. Válení, krájení na čtverečky, plnění a přehýbání vůbec není kreativní a po prvním plechu mě to přestalo bavit. Plechy byly čtyři, s každým dalším se mé utrpení násobilo. Koneckonců podle toho ty chudáci vypadaj, takový mrchy malý nepovedený.

Sedíme si tak v neděli v kavárně, bavíme se o jídle (dost dobré téma, často propírané), když tu Aknezob špitne, že jsem jí kdysi dávno předávno slíbila uvařit pravé slovenské brynzové halušky. Skoro se ve mně krev zastavila, já na to dočista zapomněla. Byly přislíbeny na úterý, že budou ještě za tepla doneseny přímo k obědu, neboť jsem začínala až od 11.45.
Halušky teoreticky umím, je to v

Vrchlabí je vyhlášenou porodnicí pro všechny nevšední, trochu alternativní porody. Z naší kuchyně se pomalu ale jistě stává také alternativní porodnice, taková krokodýlí. Včera si sestra objednala jednoho nasladko, takže jsem se patlala s tvarůžkem, povidly a mákem, dnes jsem pekla dva slané, mamince a sobě do práce. Do poslední fáze se díkybohu zapojila sestra a toho třetího vyválela, naplnila,

maličký krokodýl. Narodil jsem se 4. března půl hodiny před půlnocí a maminka říkala, že to byl těžký porod. Prý měla předtím, než jsem se narodil, hrozně těžký den a nic se jí nedařilo. Ale protože mě hrozně chtěla, i přes všechny ty nespravedlnosti světa se rozhodla, že mě nenechá dál čekat a že se už můžu narodit.
Já jsem vám měl takovou radost, když jsem viděl, jak se na mě maminka láskyplně

Sedím si tak u počítače, chci se vrhnout na učení, když tu přijde maminka s tím, že jde péct koláč. Poněvadž jsem slušně vychované děvče, nabídla jsem se, že jí pomůžu. Podej prst, utrhnou ti ruku. Koláč jsem nakonec musela upéct sama. Ale nutno dodat, že tento lehký tvarohový koláček, nazývaný Fešák, je tak strašně primitivně jednoduchý, že tam by prostě byly čtyři ruce zcela zbytečné.

máte-li ovšem pevné nervy a dobrou mouku. Nejsem neschopná!!! Může za to TA MOUKA, máme blbou MOUKU!!! Jsem vážně ráda, že to není mnou.
Maminka včera zadělala další těsto na ořechové cukroví, zcela jiné než moje linecké a když jsem se dnes vrhla na vykrajování, vypadalo to úplně stejně jako v pátek večer. Těsto nejdřív tuhé na kost, potom drobící se, trhající se, zkrátka odporné.

Původně jsem měla v plánu neztrapňovat se více než je nutné a jen se sebevědomě pochválit, že linecké je překrásné a povedlo se. Ano, povedlo. Ale co tomu předcházelo... Učiním zadost názvu svého blogu a nevynechám tu část tvoření lineckého cukroví mezi zmrzlým těstem a hotovými květinkami. Tedy...
Přišla jsem včera z práce domů až v půl desáté (protože jsem se rozhodla nenechat cestovat mou

zpívéééjme přáátáéélééé. Tak jsem včera v půl jedenácté večer zadělala těsto na první letošní cukroví. Jak jinak než linecké. Obešla bych se snad i bez kapra se salátem, ale linecké na Vánoce prostě musí být, stůj co stůj. Padla na mě takhle při večeru vánoční nálada a za zpěvu:
To sem já, to sem já,
chvězda betlémstá.
Světlo co mám na tabáttu,
dovede vás k Jezuláttu,

to měl být. Co z toho bude je zatím ve hvězdách.
Mohla bych upéci do práce dort, napadlo mě minulý týden. Já neumím péct! Zvládnu jablkový závin podle návodu kamarádčiny babičky, případně i pravý vídeňský, za předpokladu, že bych ve vzpomínkové krabici na Eisenstadt našla recept. Umím udělat čokoládové rohlíčky, ořechové rohlíčky, tvarohové rohlíčky a povidlové rohlíčky. (Co na tom,