Taky se vám zdá, že teď nějak nikdo nic nepíše? Snad nekončí blogoéra, to by mě trochu mrzelo.

Po všech Redlech, Fleretech, Čechomorech a Hradišťanech jsem dostala chuť na něco nového. Úplně jiného a energického. Pár náhodných kliknutí a šok je na světě. Stačilo pár tónů a je mi jasné, že tohle si nepouštím naposled.

Znáte Amy MacDonald?? A proč já jsem ji dosud neznala? To se tak svěle poslouchá!!

Občas mě to popadne a chci vylepšovat domácnost. To se pak nespokojeně vrtím a kvílím na Milého, že se potřebuju nějak kreativně realizovat a chci to tu zhezčit. Milý se směje a raději odchází ven. Já pak obvykle skončím u Fleru a vybírám. Hlavně ubrusy.

Donesla jsem si do práce hrozně dobrej čaj. Šípkovej s černým rybízem. Všem kolem smrdí jako kočičí (s prominutím) chcanky.

Tak nevim. Další divnoden na obzoru. Buďte bdělí, příběhy budou jistě následovat.

Může se bílý tričko vyšisovat?

Jsem vydovolenkovaná na půl roku dopředu (připomeňte mi to tak ve středu, ve čtvrtek) a nesmírně si to užívám.

Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).

Že prej nepíšu. Tak píšu. Hlavně že abyste věděli, že zítra začíná v Argentinské výprodej Sanu Babu a hodlám si tam koupit další várku nových sukní. Na trika a mikiny chodím do sekáčů, Žižkov je sekáčomilný. Za poslední týden jsem byla asi třikrát a dvakrát kvůli tomu prala. Milý ze mě šílí (nešílí, ale líbilo se mi to spojení), ale miluje mě, takže co nadělá. Mám vybranou novou skříň a pořád se nedokážu rozhodnout, jestli je lepší delší šatní tyč a úzké police nebo široké police a krátká tyč. V Ikea mají sovičkové povlečení, sovičkové závěsy a sovičkové věšáčky, ale mám tolik sebeovládání, že jsem si je nekoupila. Víc než po sovičkách totiž toužím po sérii Hemnes, kterážto je ale tak drahá, že si ji stejně nikdy nepořídíme. Spoustu času trávím sněním u www.ikea.cz, www.jysk.cz, www.idea-nabytek.cz, www.fler.cz a spol. a úplně to miluju. Jestli bude večer vhodná chvíle, vyfotím vám, čím se teď nejvíc bavím.

Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?

Mrňavou minivýhodu ty naše krutě odpolední týdny do čtvrtnadevět večerních hodin mají.