Již jsem nedoufala, že se někdy dočkám doby, kdy budu moci napsat něco do rubriky Jen tak všelijak. Jenže Jednou to pomine, dobrý zlý jen my ne, jednou to přebolí, ať je to cokoli... I zkouškový, konečně. (Dělám, že tu poslední zkoušku nevidím a neučím se)

Dneska jsem Králíčkovi vynadala, že mi neodpověděl na hrozně důležitej mail.

- Myslíš na ten mail, jak jsem ti na něj odepsal a tys mi ještě odpověděla?
- Ehhh. Fakt...?
- No jo, máš toho učení fakt hodně, viď?... HA HA HA

Jež...áááá...dopr....ááááá...co to sakra....ááááá. Aaaááá, aúúúúúú.

Proč Terezce? Protože  by ráda písničku. Modří vědí, zvědaví nechť si kliknou na modrý odkaz a zabrousí do komentářů.

Mám aktuálně NorahJonesovské období, můžu v podstatě kteroukoliv. Tahle se mi moc líbí tou kytarovou předehrou.

To jsou šoky, jak příliv a odliv. Včera dno a dnes vrchol vlny. Fantastická nálada, úsměv přilípnutý na tváři vteřinovým lepidlem a nadšení až na půdu. Nebudu ještě mluvit o důvodech, mohla bych to třeba zakřiknout, ale je čas na nějakou nabíjející energickou písničku.
Třeba Placebo, tahle mě dokáže úplně rozložit a vzpružit už několik let:

A nebo tuhle, Ca Plane Pour Moi, ta je taky skvěle skákací a nadšeně roztěkaná. Bohužel z youtube nejde vložit sem, tak si musíte kliknout o ťuk navíc.
 

Tak se mi nějak zdá, že má celý svět dneska pocit, že mu sázím jednu ránu za druhou. Pustit si k tomu Norah Jones možná nebyl úplně nejlepší nápad, horší už mohli být jen Pink Floydi s High Hopes, tou nejdepresivnější písní světa.

(Jsem opravdu ráda, že jsem začala psát tyhle dvě věty a díky nim si vzpomněla na Floydy. Nic lepšího jsem si před spaním dopřát nemohla, fakt že ne. Když zatnout, tak do živýho.)

Půjčím si od Koblihy název a budu pokračovat ve vtipnostech strýčka Googla.

... učím se tak statistiku, když tu mě za srdce chytne právě hrající písnička v rádiu. Bůhví proč. Asi že to tak pěkně zní a text se dá poslouchat. Na youtube je k dostání verze s fantasticky dlouhou předehrou a dohrou, jedu už potřetí.

Dneska se mi v noci zdálo o nástěnce na Spolužácích, co mi kolegové odpověděli na dotaz ohledně testu k jednomu předmětu. A pak se mě nějaká paní v knihovně ptala, jestli bych jí neporadila něco podobného princi Čekankovi.

Měla bych si před spaním číst nebo poslouchat hudbu a ne myslet na školní a pracovní věci až do úplného umdlení.

(A kdybyste taky chtěli něco podobného princi Čekankovi, tak mě v tom snu napadla Radůza - O Mourince a Lojzíkovi, případně Macourkovy pohádky Pětka z přírodopisu a jiné macourkoviny)

Já je miluju. Tyhle, tyhle, tyhle a tyhle. Šak už je znáte.
Furt v práci otravuju se sovama. Ptačí encyklopedie mě hrozně berou, sovy nejvíc. Na soví leporela si dávám rezervaci (se nám snad ztratilo nebo co, pořád není splněná!), mrňousům čtu z Pana Sovy, velkým Soví houkání. Mailem rozesílám soví básničky a pátrám po jejich autorech (ale to přeci musíte znát, dyk to bylo v každym leporelu, fakt nevíte v kterym??). U výtvarníků ječím nad sovími ozdobičkami na oknech tak, že ta okna skoro vysklím.