Aáááh...aááá...aaa...áááááá

Jež...áááá...dopr....ááááá...co to sakra....ááááá. Aaaááá, aúúúúúú.

Přinesla jsem si z bazénu mrňavounký bradavičky na chodidlech. V létě jsem si je nechala vypálit, čtyři prckové tam zůstali. Tu otřesnou bolest jsem už nechtěla zažít, týden jsem nemohla chodit.
Cibule nebo česnek v octu, radili mi. Naložila jsem. Smrdělo to tak ohavně, že jsem se u toho každý večer skoro to... však víte. Zkoušela jsem to nejdřív na jedné, přeci si neudělám čtyři díry do nohy najednou. Teoreticky by mi to možná pomohlo, ale po 14 dnech jsem přestala být trpělivá. Na jedné noze jsem měla totálně rozleptanou kůži, která ač nebolela, hojila se další měsíc.
Bála jsem se, že bradavičky porostou a bude to horší. Koupila jsem Kollodium forte, prý bezbolestná metoda, jak se jich doma během pár dní zbavit. Lahvička s obsahem vzhledem i zápachem podobná laku na nehty, zaťupkáte, necháte zaschnout, působit půl dne a postupně obrousíte i s bradavicí.
Několik dní ťupkám a brousím, pohodička. Na nohou čtyři malé puchýřky, takové bílé bublinky. Působí to, raduju se.
Dnes se mi zcela bezbolestně odlouply. Prima primissima. Ťupkám znovu, nechávám zasychat. Aáááááá, ááááá, aúúúúúúúúúú. Co to sak... áááááá. Šmankote, uííííííí.
Zdá se mi, že mi zespoda hoří obě nohy. Cítím se zhruba jako kdyby se mi ta debilní vodička měla propálit z chodidla přes všechny svaly a kosti až nahoru na nárt. Je to podobný pocit, jako kdybyste si do otevřené rány nalili líh. Nebo asi něco takového, ako kdyby vám Vogoni recitovali poezii.
Jestli TOHLE nebude k něčemu dobrý, tak to snad radši zpátky tekutej dusík.