Aknezob má virtuální dítě. Teda spíš my dvě spolu máme virtuální dítě, ale ten název je Aknezobčin nápad. A zdá se, že brzy mu přibude nevlastní sourozenec. Jak včera Aknezobka poznamenala,  jsem totiž údajně virtuálně těhotná. Kdybyste náhodou netušili, jak se virtuální těhotenství projevuje, je to zcela jednoduché.

Sedím si takhle ve třičtvrtě na dvanáct u počítače, snažím se pochopit jakousi analýzu TOPSIS, jejíž vzorečky se skládají ze zlomků obsahujících v čitateli písmenka s horními i dolními indexy, ve jmenovateli totéž, ale ještě odmocněnou sumou umocněnou na druhou (vypadá to nepochopitelně, ale je to tak), když tu se ozve:

Už vám někdy někdo řekl, že vás má moc rád a že jste báječní? Jen tak? Z ničehož nic, bez toho, aby něco potřeboval nebo aby k tomu měl nějaký konkrétní důvod? Jednoho to moc potěší, hrozně moc. Ještě ve sprše jsem se usmívala. Děkuju.

Nebo ne, ještě chvíli vás budu napínat. Ale hodím sem malinkou nápovědu v podobě zvukové ukázky. Třeba se pak už rozsvítí nejen modrým, ale i červeným a žlutým :)

Otázka pro ty, kteří mě osobně znají. Když se potkáme, vidíte mě? Slyšíte mě? Občas mám pocit, jako bych snad chodila zabalená v tom prastarém plášti Jamese Pottera. Jdu knihovnou, pozdravím všechny které potkám (kolegy, ne čtenáře) a odpoví mi sotva půlka. Tak půlka z těch co neodpoví se ještě otočí, podívá se, kdo že je to zdraví a otočí hlavu zpět. Mlčeti zlato, asi. A tenhle týden mě už asi potřetí skříply dveře v Tescu. Naposled dneska odpoledne, na koleni mám modřinu jak kráva. 

hádej, na co Hanka skočí!
Na slepičku, na koníčka,
nebo vleze do autíčka?
Div jí nevypadnou oči.
Nech ji vybrat, kolotoči!*

Taky mám lehký pocit, jako bych seděla s Hankou na kolotoči. Sice to není zrovna ideální situace, nu ale co už. Jen doufám, že se mi z toho nezamotá hlava ;-)


*Z knížky Hrajeme si celý den - napsal František Hrubín, ilustrovala Helena Zmatlíková, vydal Albatros

 

Dnes, 10. ledna, jsem ochutnala první bonbon z kolekce letošních, resp. loňských Vánoc. Maminka nám v dobré víře koupila krásně vypadající dětskou kolekci od Orionu, protože i ve svých 24 a 22 letech jsme stále její malé holčičky. Sestra teda už během Vánoc, když bonbonky olupovala ze stromečku říkala, že jsou hnusný, ale vzhledem k tomu, že ten večer nakousla asi pět různých druhů sladkostí

Ve stredu,7.ledna se kona tridni sraz za ucasti ucitelu.na nasem oblibenem miste od 19  h.prijdes?potvrd ucast. Smska tohoto znění mi přišla někdy mezi svátky. Ne že bych nějak příliš stála o tu účast učitelek našeho ústavu, ale protože k podobnému vyhrožování došlo už několikrát a díkybohu marně, a protože jsem přislíbila účast kamarádce pobývající už přes čtyři roky v Anglii a toho

Zázrak? Ty umí jen Ferda Mravenec. Kouzlo? Chybí mi stříbrná hůlka a andělská křidélka. Zásah typu Deus Ex Machina? Nejsme v antice. Přesto jsem pravděpodobně v nějaký nadpřirozený jev doufala, jinak by mi teď nebylo tak prímově jak mi je. Proč všichni kolem mě vidí věci realisticky, jen já to neumím?
Knihovnou se trousí poslední opozdilci, lačnící po nějaké té knize na prázdniny

V komentářích pátečního článku si Aknezobka postěžovala, že se cítí opomíjená. Tak aby jí to nebylo líto, hned si rýpnu i do ní. Objevila jsem super blog věnovaný jen a pouze našemu milovanému Garfieldovi. Pár stripů jsem si prohlédla a tenhle prostě nešel nezveřejnit. Jen jsem na něj narazila, hned jsem si na výše jmenovanou kamarádku