Někdy se mi zdá, že vysokoškolský diplom získávají studenti především za stání ve frontách a nekonečné posedávání na kamenných chodbách. (Zabilo by univerzity, kdyby na chodby koupily pár židlí, nedejbože snad křesílek??) Ač ohlášená, seděla jsem dnes před kanceláří skoro hodinu. Domluva proběhla během minuty a půl mezi dveřmi.

Němčina je kouzelný jazyk. Německé složeniny jsou kouzelně otřesné.

Třeba takové slovo dementsprechend. Kouknete na něj a bez pochopení kontextu vidíte složeninu dement|sprechend, tedy něco jako mluvící dementně.
No a pak se zamyslíte a už je z toho dem|entsprechend, čiliže něčemu odpovídající.

A je po kouzlech.

Je známo, že:

- oříšky zlepšují paměť
- čokoládou lze bojovat proti stresu
- pestré barvy vyvolávají dobrou náladu

Z toho všeho mi vyplývá, že jestli si k tomu učení teď  otevřu čtvrtkilový balíček arašídů v čokoládě a chemicky barevné polevě, nejen že se mi bude učit líp. Ono to půjde úplně samo!

Škoda, že mě to napadlo až na konci zkouškového.

Jsem v posledním semestru. Minulý týden jsme se dozvěděli, že možná nebude stačit jedna zkouška z jazyka, na kterou se už připravujeme rok a půl. Že možná budou potřeba dvě. Tajemnice ústavu nám to dnes potvrdila, studijní oddělení vyvrátilo. Takže jestli v létě udělám zkoušku z němčiny a za půl roku po mě u státnic budou chtít ještě angličtinu/španělštinu/ruštinu/bůhvícojiného, tak s celým studiem končím a budu pekelně nas....štvaná. Protože ty skoro dva roky studia byly fakt bolestivý. A ještě budou. Zatraceně.

Na prosbu Eithné a tuším Vločky a rovněž pro chvíle trudomyslnosti, až zapomenu, že mě má v následujícím semestru škola vlastně velmi bavit. Protože i když mě nebaví, může to dopadnout takhle:

Ehm... Jsem téměř rozhodnutá zapsat si v tomto semestru státnici z jazyka. Němčina byla už v prváku jasnou volbou, mám ji ráda a docela nám to spolu jde. Víte, ono složit zkoušku na úrovni B2+ by pro někoho s certifikátem C1 měla být celkem brnkačka.

Velmi nestudijní nálada mi přetrvala až do nedělních pozdně večerních hodin.

Nestudijní náladu. Přesně takovou mám dobrý půlrok. Předměty letního semestru mě velmi nebavily a taky mám intenzivní pocit, že jsem úplně pitomá.

Jsem tak hrozně tolerantní a přátelská, že kdybych se ještě s někým chtěla rozejít, tak jedině sama se sebou. (Už se pomalu chystám skončit s cynismem)

Letní zkouškové období zdá se mi býti letos velmi ohroženo. Toto je například výsledek mé celovečerní práce.

Jenže já vím, kdo za to může. A já to teda tentokrát fakt nejsem.