Et | V polovině

Na prosbu Eithné a tuším Vločky a rovněž pro chvíle trudomyslnosti, až zapomenu, že mě má v následujícím semestru škola vlastně velmi bavit. Protože i když mě nebaví, může to dopadnout takhle:

Zimní semestr aneb když ptáčka lapají (neboli těžké, ale zajímavé)

Vysokoškolské knihovny - absolutně nejlepší předmět, co jsme zatím na UISKu měli. Probíhal jen on-line, přesto (nebo možná proto) měla výuka naprosto profesionální úroveň, celý semestr jsme něco dělali a měla jsem z něj dobrý pocit, jako že to je opravdu k něčemu dobré. Líbilo se mi velmi, přestože je mi problematika vysokoškolských knihoven dost vzdálená. Umím si představit, že pro prezenční studenty může být velkým lákadlem v nějaké VŠ knihovně zakotvit.

Úvod do HCI a uživatelského výzkumu - zábavné, příjemné, lehce oddychové povídání o vztahu člověk-počítač. Líbily se mi průběžné úkoly i závěrečná fáze, přednášky měly hlavu a patu a celé mě to dost bavilo. Tyhle lidsky počítačové věci se mi líbí, není tam třeba žádných technických a informačních odborností, porozumí tomu i běžný smrtelník.

Úvod do knihovnictví - tento předmět raději ani nekomentovat. Uvádět do problematiky knihovnictví někoho, kdo už je v oboru bakalářem... Mno, ale zas zápočet zcela bez práce se někdy hodí.

Výzkumné metody - už na ně vzpomínám s láskou, bavily mě velmi moc. Sice jsem kvůli nim mnoho nocí nespala a Vánoce strávila mezi směrodatnými odchylkami, rozptyly a středními hodnotami, ale zas mi velmi zvedlo sebevědomí, že se něco zvládnu naučit zcela od nuly během měsíce na jedničku.

Knihovní systémy - velmi těžké, obávané, zahrnovaly vlastně kde co z oboru. Zpětně mám pocit, že to byl naprosto nejužitečnější předmět, tak třetinu státnicových otázek máme díky KS zpracovanou. A vyučující má velmi profesionální přístup, takových nebývá mnoho. Jsem ráda, že nás učila.

Management knihoven - nuda nuda nuda. Strašně mě to nebavilo a nezdá se mi, že bych se tam dozvěděla něco extra nového. Stále nechápu, proč jsme se dobrou třetinu okruhů ke zkoušce museli učit zpaměti, fakt nevím, proč mám umět čísla odstavců v zákoně. Ale budiž, když to musí být.

Bibliopedagogika a informační výchova - hrozně jsem se na ni těšila, pak mě to vlastně až tak moc nebralo. Teoretické nudné plkání o tom, jak je třeba se průběžně učit, jak vzdělávat děti i dospělé, jak je důležitá informační gramotnost. Bohužel v praxi v podstatě nepoužitelné - teoreticky by dětský knihovník měl být dobrým pedagogem, prakticky na knihovnictví nelze pedagogiku studovat. Ale na toto konto jsem se již narozčilovala mockrát, nebudu ho znova vytahovat. Prostě by bylo fajn, kdyby se dalo během navazujícího studia zaměřit směrem, který mě baví a zajímá a který bych v praxi fakt použila.

Letní semestr aneb ptáček již byl lapen (neboli netřeba zajímavostí, třeba kreditů)

Úvod do evropské integrace - tak otřesně nudné a nezáživné, až by jeden brečel. Měl-li mít předmět nějaký cíl, pak to bylo otrávení studentů a jejich naprosté zničení.

Digitální archivace - drobet zmatený výklad v rychlém tempu, ale jinak celkem dobré. Spoustě věcí jsem nerozuměla a musela si je dohledávat jinde (ale kdybych si je nedohledávala a jen se je naučila zpaměti, asi by to taky prošlo) Nicméně dalo se to poslouchat a v těch srozumitelných částech mě to i zajímalo.

IT právo - jestli Digiarchivace byla vykládána v rychlém tempu, tak tohle byl maraton. Probrat IT právo během třech přednášek je sebevražedný nápad, zapsat si IT právo jako volitelný předmět je šílenství. Nikdy více bych se toho nedopustila. Že se mi podařilo získat ze závěrečného testu 12 bodů z 12 možných stále považuji za zázrak, zvláště pak uvážíme-li, že jsem na něm pracovala zcela sama a žádné konzultace s kolegy ani odborníky se nekonaly.

Rešeršní strategie - o tomhle předmětu už nechci nikdy v životě slyšet, tak moc naštvaná jsem nebyla během studia ještě nikdy. Přístup našeho vyučujícího se mi zdál velmi neprofesionální a nic na tom nemění fakt, že to takhle probíhá vždycky. Když nemám čas učit, neučím.

Informační a komunikační technologie - extrémně zábavné přednášky probíhající v podvečerních hodinách, kdy jsme už mleli z posledního. Během výkladu jsem obvykle nerozuměla od pozdravu vůbec ničemu, o poznámky jsem se raději ani nesnažila. Nicméně kdo byl ochoten přečíst si několikrát skripta, musel test zvládnout, žádné velké záludnosti se nekonaly.

Digitalizace v knihovnách - v letním semestru opravdu jediný dobrý předmět, který mě vážně bavil se vším všudy. Vyučující kapacita v oboru, s pochopením pro naši naprostou neorientaci a tupost, zajímavé průběžné úkoly a závěrečná práce, která nebyla jen seminárkou pro seminárku. Navrch jsem se díky kurzu seznámila s kolegou z digitalizačního oddělení naší knihovny a pochopila, jak to u nás chodí. Dost dobré.



Tak já vám nevím. Asi by mi nevadilo, kdyby se po nás chtěly hory doly a učení bylo náročnější. Hlavně kdyby mě to bavilo a měla jsem pocit, že je to k něčemu dobré. A kdyby zkoušky odpovídaly tomu, jak vyučující vede přednášky. Nevadí mi těžký předmět, pokud mám šanci jej pochopit a dostatek prostoru připravit se na zkoušku. Nevadí mi učit se něco, o čem nevím zhola nic, ráda se dozvím něco nového. Ale chci, aby to bylo podané zajímavě a poutavě. Chci přednášející, kteří dovedou přednášet a vyučující, kteří umí učit. Klidně se budu věnovat náročnější domácí přípravě, ale hlavně když k něčemu povede. Ráda budu psát seminárky, které jsou k něčemu dobré a poslouchat celé dny přednášky, které mi něco dají. Hlavně ale už proboha žádné teoretické plky. Protože to mě ubíjí.