Et | ET píše

Je to neuvěřitelné, ale povedlo se mi téměř v třetině dubna uzavřít zimní semestr. Management knihoven je zlo. Strašlivácký zlo se spoustou obecnejch plků a nutností učit se zpaměti zákony včetně čísel paragrafů a zákony z roku raz dva (1919, první knih. zákon o veřejných knihovnách obecních a 1959, druhý knih. zákon o jednotné soustavě knihoven). Bláboly o marketingu knihoven, ač všichni víme, jak to s marketingem v knihovnách je a že v případě knihoven se fakt o marketingu zrovna moc hovořit nedá.

[ Pokračování článku ]

Kdyby vás to snad náhodou někoho zajímalo, tak se mi povedlo složit i tu trhlou zkoušku z Bibliopedagogiky (když si dětská knihovnice vytáhne otázku týkající se věkových zvláštností dětského čtenářství, má celkem vyhráno, že?) i ten zábavný test z HCI (Human Computer Interaction - taková legrační disciplína o tom, jak na člověka působí počítače. Kdyby se tohle dalo studovat jako samostatný obor, neváhám ani minutu. Bylo to dostatečně zajímavé, abych se u toho dokázala neunudit k smrti jako třeba u Bibliopedagogiky, úkoly tvůrčí a přednášející výborná). Zjistila jsem, že mi hrozně vadí studovat cokoliv obecného, teoretické plkání mě ubíjí. Raději kvartily, směrodatný odchylky a průzkumy využívání elektronických zdrojů ve vysokoškolských knihovnách, než otravné stati o psychologických aspektech učení.
Nicméně stále jedu v jedničkách a docela se mi zalíbily. Mrzí mě, že Management knihoven s nimi asi v březnu silně zahýbe.

Nikdy nekončící zkouškové a některé situace v práci mě udržují v jisté hladině otupělosti, doufám, že se vody už brzy rozvíří. Dlouhodobé napětí přetěžuje nervovou soustavu, jsem se dozvěděla v Bibliopedagogice totiž.

Pořád se učím tu otravnou bibliopedagogiku. Jsem zrovna v kapitole Specifika učení dospělých, která se mimo jiné věnuje aplikaci didaktických zásad:

zásada soustavnosti a plánovitosti - studující má mít přehled o celkové struktuře poznatků, ujasnit si hlavní myšlenky, umět je samostatně analyzovat a vyvodit z nich závěry. Je třeba umět si zorganizovat práci a studium, sestavit si plán studia, stanovené etapy dodržovat a pokoušet se v nich látku zvládnout (vyhýbáme se nárazovosti učení a přetěžování nervové soustavy např. před zkouškou).

Aha... Škoda, že jsem se nezačala učit dřív... Kdybych se chtěla vyhnout přetěžování, tak to leda že bych se přestala učit úplně.
Taky máte na začátku každého semestru tyhle bohulibé ideje? Jak se jako budete učit hrozně moc průběžně a na konci semestru zjistíte, že to vlastně všechno umíte a je potřeba to jen tak pro jistotu zopáknout? Nefunguje to, co?

Opravdu jsem chtěla knihovnictví studovat hlavně kvůli bibliopedagogice? To mi asi přeskočilo, ne? To je tak otravně nudná vědní discipllína, že byste nevěřili. Snad bych radši počítala kvartily a směrodatný odchylky, než se učit tohle. Netěší mě ani barevný gelový fixky, co mi půjčila sestra, abych přestala oplakávat svou filajovou tenkou fixečku, bez které nemůžu studovat, ale bohužel mi v práci zapadla za katalog. Takovej ten blbej lístkovej. Na co potřebujeme v 21. století lístkový katalogy?? Asi aby nám měly kam zapadávat filajový fixečky a kazily nám studijní morálku. To bude ten hlavní důvod, řekla bych.

Jinak to ani neni možný. Vždycky jsem tvrdila, že se neumím učit z cizích poznámek. Jenže pak přišla VOŠka, bakalář a VŠ. A najednou přehodnotíte své studijní zvyklosti a zjistíte, že vlastně není úplně od věci zpracovávat otázky ve skupině a mít ke každému okruhu aspoň nějakou kostru, od které se dá odpíchnout. V praxi to teda často může dopadnout tak, že týden před zkouškou vám pořád čtyři otázky chybí, ale když se přes to rozčilení přenesete, uznáte, že si je vlastně docela dobře můžete zpracovat sami a taky samozřejmě líp, žejo. Nikdo nezpracovává otázky tak dobře jako vy. Vlastně byste u zkoušky hrozně chtěli dostat buď 15ku (sociální sítě a portály na podporu čtenářství, propánajána, mluvit u zkoušky o tom, co průběžně sleduju a čtu, to je sen), nebo to, co jste si sami zpracovali.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi