Et | Léto vítej

Je to neuvěřitelné, ale povedlo se mi téměř v třetině dubna uzavřít zimní semestr. Management knihoven je zlo. Strašlivácký zlo se spoustou obecnejch plků a nutností učit se zpaměti zákony včetně čísel paragrafů a zákony z roku raz dva (1919, první knih. zákon o veřejných knihovnách obecních a 1959, druhý knih. zákon o jednotné soustavě knihoven). Bláboly o marketingu knihoven, ač všichni víme, jak to s marketingem v knihovnách je a že v případě knihoven se fakt o marketingu zrovna moc hovořit nedá.

Přišla jsem radostně oteklá a pšíkající před devátou do školního bistra, abych se u koláčku dozvěděla od dříve příchozích spolužaček, že se jednomyslně shodly, že na zkoušku jdu jako poslední. Jinak by to nikdo neudělal, víš, ET? Snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem se začala učit vlastně pořádně až včera odpoledne, ale nenechaly si to vysvětlit. Podlehla jsem, koneckonců je mi úplně šumák, jestli půjdu první nebo poslední. Tak moc nepřipravená jsem totiž ještě nikdy na žádnou zkoušku nešla. Alergie, jaro, práce a spousta věcí kolem, prostě nejsem s to soustředit se na učení tak intenzivně jako pod tlakem během zkouškového.

Přihlásilo se nás sedm, okruhů bylo čtrnáct. Poslední má tedy jistou výhodu, že si může proškrtávat, co už bylo a aktivovat své síly a mozkové buňky na zbývající témata. Pokud ovšem vyučující z nějakého pochybného důvodu některá témata neopakuje, že?

- Tak se pojďte posadit, kterápak vy jste... Aha aha, no vy jste měla moc pěknou seminární práci, o čem že jste to psala?
- Personální a sociální procesy v knihovnách
- Jo jo jo... A v které knihovně pracujete?
- Městská knihovna v Praze (škoda, že celá ta práce byla zaměřená na personalistiku MKP... asi tu práci četla opravdu pozorně...)
- A na jaké pozici?
- Dětská knihovnice
- Dobře... Tak to vy toho z praxe asi mnoho o financování knihoven nevíte, že?
- Ehmmm, no... to ani moc ne (ufff, tohle téma jsem fakt nechtěla)
- Tak to vás nebudeme zbytečně trápit, ale na státnice si to doplňte. Tak mi povíte něco o legislativě knihoven.

Uááá, tohle téma bylo hned druhé mezi těmi nechtěnými. Z bláta do louže. Měla jsem hroznou chuť optat se, jestli by neměla něco lepšího do třetice, ale držela jsem jazyk za zuby a začala vzpomínat, jak se přesně jmenuje ten zatracený nový knihovní zákon a ze kterého dne je - to je totiž velmi podstatné, to musíte umět zpaměti - ještě že tu stejnou otázku měla před 20 minutami kamarádka a datum mi zafixovala v paměti, protože se jedná o její narozeniny. Jednotlivé části zákona sice teoreticky umím, vím o co jde a řadu věcí bych uměla rozpitvat i detailněji, ale teda čísla paragrafů a odstavců si fakt nepamatuju. Ale to se na zkoušku musí, víme? Protože takovou věc si nikdy nemůžete dohledat, natož pak když jste informační pracovníci. To se musíte pěkně všechno naučit zpaměti...

Grrrrrrrrrr. Ale nakonec mi to i bez čísel paragrafů prošlo, dostala jsem pochvalu za jedničky v indexu a adié.

Zimní semestr mám hotový. To znamená čtvrt studia za sebou. Já se tak těším, až to skončí, to byste nevěřili. Den co den si při učení, psaní úkolů a seminárek říkám, proč jsem se do toho vlastně pustila. Ale teď už to nevzdám.
Jo, a mám téma diplomky, heč heč. Budu psát o podpoře dětského čtenářství a už se na to těším. Konečně nějaká část studia, která mě fakt bude bavit.