Taky se vám zdá, že teď nějak nikdo nic nepíše? Snad nekončí blogoéra, to by mě trochu mrzelo.

Po všech Redlech, Fleretech, Čechomorech a Hradišťanech jsem dostala chuť na něco nového. Úplně jiného a energického. Pár náhodných kliknutí a šok je na světě. Stačilo pár tónů a je mi jasné, že tohle si nepouštím naposled.

Znáte Amy MacDonald?? A proč já jsem ji dosud neznala? To se tak svěle poslouchá!!

Nějak se mi osvědčilo doporučovat knihy s půlročním odstupem. To už potom nabízím jen to, co ve mně zanechalo dojem (ať už pozitivní či negativní) a čtiva, co zapadne v obyčeji všedního dne, své čtenáře ušetřím. Tedy co se nám od zimy urodilo?

Občas mě to popadne a chci vylepšovat domácnost. To se pak nespokojeně vrtím a kvílím na Milého, že se potřebuju nějak kreativně realizovat a chci to tu zhezčit. Milý se směje a raději odchází ven. Já pak obvykle skončím u Fleru a vybírám. Hlavně ubrusy.

Někdy se mi zdá, že vysokoškolský diplom získávají studenti především za stání ve frontách a nekonečné posedávání na kamenných chodbách. (Zabilo by univerzity, kdyby na chodby koupily pár židlí, nedejbože snad křesílek??) Ač ohlášená, seděla jsem dnes před kanceláří skoro hodinu. Domluva proběhla během minuty a půl mezi dveřmi.

Němčina je kouzelný jazyk. Německé složeniny jsou kouzelně otřesné.

Třeba takové slovo dementsprechend. Kouknete na něj a bez pochopení kontextu vidíte složeninu dement|sprechend, tedy něco jako mluvící dementně.
No a pak se zamyslíte a už je z toho dem|entsprechend, čiliže něčemu odpovídající.

A je po kouzlech.

Donesla jsem si do práce hrozně dobrej čaj. Šípkovej s černým rybízem. Všem kolem smrdí jako kočičí (s prominutím) chcanky.

Tak nevim. Další divnoden na obzoru. Buďte bdělí, příběhy budou jistě následovat.

Může se bílý tričko vyšisovat?

Jsem vydovolenkovaná na půl roku dopředu (připomeňte mi to tak ve středu, ve čtvrtek) a nesmírně si to užívám.

Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).