Nějak se mi osvědčilo doporučovat knihy s půlročním odstupem. To už potom nabízím jen to, co ve mně zanechalo dojem (ať už pozitivní či negativní) a čtiva, co zapadne v obyčeji všedního dne, své čtenáře ušetřím. Tedy co se nám od zimy urodilo?
Údajně nejlepší fantasy pro mládež za rok 2009. Inkarceron je obrovské vězení s vlastní umělou inteligencí, které v sobě nelítostným způsobem střeží stovky vězňů. Na druhé straně existuje podivný svět hypermoderní budoucnosti, uměle zastavený ve středověku. Vězeň Finn a dcera správce Inkarceronu Claudia najdou způsob, jak spolu komunikovat. Blá blá blá. Asi nejsem ta správná cílová skupina, ale neskutečně mě to otravovalo.
Ahh, Ira Levin prostě nezklame nikdy. Každá jeho kniha je jiná a všechny TAK dobré. Parádní sci-fi román o světě ovládaném vševědoucím počítačem se čte jedním dechem a jak ho dočtete, hrozně chcete něco dalšího v podobném duchu. I když vůbec nemáte rádi sci-fi.
Tuhle knihu jsem si hodně toužila přečíst především kvůli nevšednímu tématu: hrůzostrašná reality show, která simuluje prostředí koncentračního tábora. Příběh je psán velmi zvláštně, dost dlouho mi trvalo, než jsem se do něj dokázala ponořit. Nicméně mě velmi zajímalo, jakým směrem se bude příběh ubírat. Kam až je člověk schopen ve své touze po zábavě zajít.
Mrazivý příběh německé rodiny, která touží po druhém dítěti. Miminko dlouho nepřichází a zoufalá matka přemluví manžela k adopci. Nové děťátko však nesplňuje její očekávání a pomalu se schyluje k obrovské tragédii.
Typicky douskovské příběhy obyčejných lidí jedné obyčejné české obce jednoho obyčejného letního týdne. Číst v líně odpolední atmosféře letního víkendu se vřele doporučuje. Mně se bohužel potvrzuje, že mi prostě vadí povídky. Jen co se konečně začne něco dít, už je konec. Mám ráda příběhy, které plynou pomalu, postupně a dlouho. Povídky mě přivádí k šílenství, jak jsou krátké a nevím, co se s těmi hrdiny stane dál.
Perfektně napínavé, mistrovsky mrazivé, báječně čtivé. Viděli jste horor Vesnice? Tak tohle je něco podobného v papírové podobě. Mary žije v uzavřené vesnici obehnané ploty, musí se řídit pravidly, které zapovídají odejít. V lesích kolem se totiž potulují nebezpeční Nečistí a nic jiného než vesnice neexistuje. Mary však zaslechla něco o oceánu, spoustě vody kam jen oko dohlédne. A je odhodlaná vidět jej na vlastní oči. Když Nečistí proniknou do vesnice, neváhá ani minutu a prchá za světem, který tam někde určitě musí být.
Napínavý příběh pro mládež o jedné dokonalé počítačové hře, která proniká až do reálného světa. V Nickově třídě se jako podivná nemoc šíří nenápadný balíček s počítačovou hrou. Kdo ji začne hrát, promění se v chodící zombii. Krhavé oči, smrtelná únava. Od hry se totiž nelze odtrhnout. Hráče zcela pohltí a on zapomíná na kamarády, rodinu i školu. To ovšem není jediné její nebezpečí.
Doporučovat nyní strhující detektivko-thrillery Larse Keplera je asi naprosto zbytečné. Koho uchvátilo severské krimi, dávno je zná. Kdo odolával dosud, stejně se nejspíš strhnout nenechá. Nicméně právě vychází třetí kniha autorské dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler a já už se nemůžu dočkat.
Prozraďte mi, co je na téhle sérii vlastně tak zvláštní? Ještě, že jsem jako prvního četla Hypnotizéra, jinak bych celý ten detektivní sever zavrhla. Tak strašně moc rozvleklou detektivku jsem ještě nečetla a nejspíš mě nic nepřinutí dočíst to. Ne, Larsson mě neuchvátil.
Druhá várka příšerně příšerných příběhů, miluju Priestleyho knihy. Tentokráte dobrodružství námořní, z přístavišť a palub. Snad ještě temnější než první kniha. Skvělé.
Mám slabost pro knihy odehrávající se v Londýně. Mám slabost také pro příběhy z 2. světové války či krátce po ní. Když smícháte obojí, dostanete extra lahodný šálek tradičního anglického čaje z pracovny Sarah Waters. Snad jen těch lesbických párů už bylo dost, ale zas kdo má rád Watersovou, musí s nimi už počítat.
Ačkoliv duchařinky obvykle moc nemusím, tohle mě zaujalo. Především bohatým jazykem a hlavními postavami. Příběh antikváře, který za pomoci univerzitního profesora pátrá ve starých klášterních sbírkách prostě musí knihovnici zaujmout. A ten příběh s neviditelnou ručičkou, která se ho křečovitě chytá, už tam byl nějak navíc.
Kdo v mládí hltal Janu Eyrovou? Přiznejte se, kdo taky trpěl společně s chudáčkem Janou a i po desáté napjatě očekával, jak to dopadne? Nejspíš pro podobné milovnice byla napsána současná Jane. Novodobé zpracování klasického románu v 21. století ale může nadchnout tak leda někoho, kdo to původní nečetl (nebo ho neuchvátilo tak jako staromilce jako já). Prostě když čtete starý příběh v nových kulisách, pořád budete vědět, jak to dopadne a pořád vás to bude štvát. Protože nad originál není.
Kdo ještě neví, že Michelle Paver je moje milovaná oblíbená spisovatelka? A že její knihy budu nekriticky chválit, ať jde o co jde? Jenže když tahle je taky tak skvělá! Nefalšovaný thriller se odehrává krátce před druhou světovou válkou na ledových pláních Gruhukenu, britské expedici na Špicberkách. Lze si vůbec představit mrazivější místo pro hrůzostrašný příběh?
Celkem zajímavý nápad - příběh mladičké dívky, která se po autonehodě ocitá někde jinde - na Onom světě. Čas zde plyne pozpátku, člověk přichází tak starý, jak odešel z našeho světa a mládne tak dlouho, než je jako miminko opět poslán sem. Není problém sledovat dění na Světě, čekat na blízké, až přijdou za ním, otázkou však zůstává, jestli to má smysl...
Máte rádi Muminky? Já jo. Máte rádi Tove Jansson? Já jo. A líbí se vám název knihy - Kniha léta? Mně jo. Jenže jsem ji nedočetla. Částečně autobiografické příběhy vypráví o holčičce Sofii a její babičce, která je ovšem tak nesmírně praštěná a mrzutá, že mě prostě otravovalo to číst. A navíc se v těch příbězích často vůbec nic neděje.
Dvě ženy, myši. Uťáplá maminka, šedá myška v kanceláři a tichá nesmělá dcera, oběť školní šikany. Obě se přestěhují na klidné místo a užívají si svého k zbláznění klidného života. Do té doby, než jejich poklidný život naruší zloděj. A z myšek se stávají kočky. (Příběh dobrý, ale ten konec vás pekelně naštve, varuju vás.)
Představovat Hunger games je asi jako psát recenzi na sérii Milénium, takže nebudu nosit dříví do lesa a jen poznamenám, že pokud jste viděli film a odradil vás, vůbec se vám nedivím a dost doporučuji přečíst si knihu. Je strhující, dokonalá, napínavá, skvělá a mnohem, MNOHEM lepší než ten hloupý filmový sestřih toho nejlepšího, co v knize bylo. Celou sérii jsem zhltla v létě a byla jsem nadšená. Především prvním dílem, ten je dle mého nejlepší.
Možná někdo znáte blog Diny, která žila šťastně ve svém Ovečkově se spoustou dětí a obětavým mužem, než o něj při autonehodě přišla. Když jsem její příspěvky čítávala u počítače, tekly mi u toho slzy. Psala nádherně, citlivě. Po nějaké době čtenářského naléhání a povzbuzování Diny vydala blogové příspěvky knižně, jenže od knihy člověk většinou očekává něco jiného, než od blogů. Jednotlivé příspěvky na papíře nějak drhnou a už to není ono.
S Hanou Parkánovou-Whitton jsem se setkala už v několika knihách a tato je neméně podařená. Češka, co se provdala do Anglie píše více či méně autobiografické příběhy, srovnává kulturu českou a anglickou a její maloměstské vyprávění je tak úžasně útulné, že byste se nejraději taky zavrtali někam s čajem ke krbu a četli a četli (nebo možná spali a spali jako Broučci? taky dost lákavá možnost)
Švédská detektivka jako vyšitá. Hlavní hrdinka neohrožená právnička, třeskutá zima a hromady sněhu a zavražděný zakladatel jedné náboženské společnosti. Svižné, řízné, napínavé a vůbec celé dobré.
Druhý Rebečin případ. Tentokrát je léto, nicméně zavražděn byl opět duchovní. Oblíbená farářka, která se zasazovala za práva žen. Taky dobré.
Případ třetí, tentokrát už bez církve v hlavní roli. Na mě moc politiky a obchodu a už mě to nebavilo. Rebeka mi začala lézt na nervy a to není dobré. Takže smůla, ale další knihy už asi číst nebudu.
Fajn, tak jsem si zas vybírala podle obálky. A taky že se o autorce psalo, že je tu nová Joy Fieldingová. Jako já vím, že Fieldingová není úplně výkvět literární kvality, ale některé její knihy mě dost bavily (no dobře, bavily mě všechny, co jsem četla. Sice už bych jednu nerozlišila od druhé, ale důležitý je ten pocit při čtení, ne?) Příběh s kriminální zápletkou vypráví mladá žena, která přijíždí do Londýna (???, tuším), aby zjistila, co se stalo s její sestrou. Podle policie spáchala sebevraždu, tomu ale Beatrice nevěří. Chvílemi se její pátrání trochu vleče, nicméně konec je tak dokonale překvapivý, že tu knihu musím i přes jisté výhrady doporučit. Budete koukat!
Třetí díly detektivek by nejspíš neměly být. Tanu French mám hrozně moc ráda. Její detektivky jsou takové ženské, hodně psychologické, propracované a vůbec ve všech ohledech dobré. V třetí knize policista Frank obnovuje dávný případ - vraždu mladé dívky, kterou všichni z rodného dublinského předměstí měli za žijící kdesi v Londýně. Frank má na vyřešení případu vlastní zájem, Rose byla jeho první a snad i jedinou dívkou, kterou kdy miloval z celého srdce. Jako příběh dobrý, ale první dvě knihy od Tany French mě bavily mnohem, ale mnohem víc. Kdo ví proč...
Další kniha, co jsem si ji zas vybírala podle obálky. Byly na ní bonbonky a celé to vypadalo tak mile a něžně. I ten příběh - pětice žen, která se už roky měsíc co měsíc pravidelně schází a nedá na sebe dopustit, ač jsou každá úplně jiná. Vyprávění začíná ve chvíli, kdy jedné z nich zemře na rakovinu manžel. Dokud měl ještě sílu a věřil, že má naději se uzdravit, putoval postupně do Lurd. Když po jeho smrti objeví Judith deník, který si na cestách vedl, rozhodne se jeho pouť dokončit. A její čtyři kamarádky ji nenechají jít samotnou. Jako nápad perfektní, tolik by se z toho dalo vytěžit. A přesto nevzniklo o mnoho víc, než sladkobolné vyprávění se spoustou slz. Ach jo. Aspoň že s nimi putovala Estella, která mi v mnohém připomínala tu nejnáruživější blondýnu ze Sexu ve městě. (Vlastně celá skupina jako by jím byla inspirovaná)
A konečně, vrchol poslední doby. Parádně rozsáhlá trilogie o jedné současné francouzské rodině. Hlavní hrdinka tichá ušlápnutá historička Josephine, kterou právě opustil manžel a nechal jí dvě dospívající dcery a spoustu dluhů. Josephinina sestra Iris, překrásná, oblíbená a bohatá, leč stále jen manželka úspěšného právníka. Ráda by v životě něco dokázala, ale sama tuší, že to nedokáže. A tak si najme svou poslušnou sestřičku Josephine. Sestra pod jejím jménem napíše senzační historický román a Iris slízne všechnu smetánku. Jenže tak jednoduché to nebude, to je jasné, ne? Kromě vztahu obou sester autorka sleduje i osudy dalších hrdinů (Josephinina manžela a jeho milenky, jejich dcer, nelítostné a kruté matky, nevlastního otce a jeho milenky i dalších), po celou ovšem vyprávění neztrácí tempo a zajímají vás příběhy všech hrdinů, nikdo tam není navíc. Hrozně, ale hrozně moc dobré.
Kdo se teprve chcete pustit do čtení prvního krokodýlího dílu, dále nečtěte Josephine se díky Hortensině odhalení může přestěhovat do pěkné čtvrti v Paříži. Iris se naopak zhroutí a nějaký čas pobývá v psychiatrické léčebně. Potom ale vymyslí dokonalý plán, jak se vrátit zpět do úspěšného života a pomoci jí k tomu má, jak jinak, Josephine. I jejich zákařná matka vymýšlí, jak se zpět zmocnit Marcelova bohatství a nejlépe jak se zbavit i Josie. V příběhu se objevují nové postavy, které Josephine potkává v novém bydlišti a nebudou hrát jen vedlejší roli. Ani druhý díl mě nezklamal, třetí má vyjít před Vánoci. Už se MOC těším.
...a o těch dalších knihách až zase někdy jindy. Tenhle článek totiž po kouskách píšu už druhý měsíc...