Už od včerejška je mi nějak všelijak a když jsem si odpoledne naměřila lehounce zvýšenou teplotu, polkla jsem kouzelnou žlutou tabletku a rozhodla  se, že si k tomu léčení pustím v PC Přátele. Ouha. Sice jsem slyšela Rachel ječet a Chandlera vtipkovat, ale obrazovka přehrávače zůstala černá. Zkusila jsem teda jiné DVD. Ječela Monica, ale stále černočerná tma. Vyměnila jsem úplně seriál,

Lektoruju knihu dětské poezie "Zelený domeček" Jiřího Ošlejška. Tak strašlivý básničky jsem už teda dlouho neviděla. Kam se hrabe ta zvláštní knížka "Dobrý pejsek pro kokínko, přeskočí i přes hovínko"

Pro ilustraci:

Sedli si vrabci na střechu,
udělali tam neplechu.
Čimčarára čim, čim čim,
z komína se valí dým.
Proč máme sedět na domě,
když

Rozebírali jsme takhle v jednu v noci jména pro budoucí potomky a mně došlo, že bych měla mít ideálně děti s režisérem Chaloupkem, co točí ty zvířecí večerníčky. Jeho medvědí vkus, co se jmen týče, se zcela shoduje s mým - Vojta, Kuba, Matěj, Honzík a Eliška jsou mí favoriti už dlouho.

Tato e-mailová konverzace je toho důkazem (Muminek včera dostal od maminky koláč a kus mi slíbil)

Předmět e-mailu: Jahodový koláč
Muminek: Jestli máš chuť na něco dobrého a hledáš jahodový koláč, má ho panda průdušková :) M.
ET: A to je kdo??? :-)))
Muminek:

Vyráběla jsem do knihovny jaroletní výzdobu. Z galerie nám visí včelky a kytičky. Dvě slečny sedí ve studovně, naproti informačnímu bodu, soustředěně pozorují jednu z včelek, která se třepotá v průvanu a komentují ji.

Slečna 1: Je taková divná, jak tam lítá.
Slečna 2: Hmm, ty křidýlka.
Slečna 1: Jo, má ty křidýlka takový nějaký...
...
Slečna 1: Má nějaký divný oči.
Slečna 2: No... Vona má ráz, dva, tři, čtyři oči.

To už jsem nevydržela a začala se na informacích strašlivě smát.

• Přeležela jsem si vlasy takovým způsobem, že jsem ráno čtvrt hodiny hledala širokou čelenku, abych vůbec mohla vyjít ven a aby mi vlasy cestou metrem trochu slehly.
• Při exkurzi mi děti, resp. studenti dali nepokrytě najevo, že už je to nebaví a když jsem se jich ptala, jestli jim mám  ještě ukazovat vyhledávání v katalogu, nebo se nemám namáhat, jestli je to vůbec zajímá,
  [ Pokračování článku ]

... mám budoucnost jasně nalajnovanou. Muminek mi pořád říká, že umím skvěle napodobit Pacholíčka. Dnes mi Pacholíček při ukázce Pacholíčka řekl, že bych se měla dát k divadlu. Zatím nevím kam, líbilo by se mi v Dlouhé, v divadle Bez zábradlí, v Ypsilonce nebo v Divadle Spejbla a Hurvínka. Jen si nejsem zcela jista, jak by se mé budoucí povolání snášelo s mou nevolí vystupovat před cizími lidmi. No vlastně i před známými lidmi.

Víte, co knihovníci dělají, když má knihovna ještě zavřeno nebo když zrovna neobsluhují čtenáře? Ne? Tak já vás nechám nahlédnout...
Hrajeme totiž s pár knihovníky (obvykle neplánovaně) takovou hru, kdo vymyslí během dne větší blbost, vyhrává. Autor následujích obrázků ty dny pravděpodobně vyhrál :)

Vzpomínáte

... že kýchání může bolet? Pekelně, s namoženými břišními svaly. Smrkání taky dost dobrý. Zapomněla jsem si ráno vzít svou kouzelnou protialergickou piluli, to bude den...

Zažila jsem v kolotoči školních a pracovních povinností dva naprosto parádní dny. Prvopříčinou všeho uplynulého bylo kupodivu studium irského bakaláře na naší škole, čtenářům tohoto blogu důvěrně známé :-) Už v říjnu jsme se zapisovali na volitelné předměty a mně se i přes menší komplikace podařilo dostat se do kurzu Teambuilding and Creativity, česky v programu studia vedené jako Rozvoj tvořivého

Exkurze v angličtině mě vážně vyčerpávají a asi je už nechci nikdy v dohledné době dělat. Přeci neni spravedlivý chtít po někom, kdo anglicky skoro neumí, aby dělal exkurzi v angličitně, ne? Ještě bych si jakž takž dokázala připravit povídání o našem oddělení, naší činnosti, knihovním fondu a jeho řazení, ale na improvizaci vážně moje english nestačí. Nechci odpovídat na záludné otázky finských

Ač je petřínský vrch všem Pražanům, možná i mimopražským, znám především jako místo procházek vrkajících dvojic, dá se tam jít i jen tak :-) Pravda, narazíte tam na nadprůměrné množství párů posedávajících a polehávajících po lavičkách a trávnících ("... koukaj si z voka do voka, vochutnávaj si hlavy..."), ale míří sem i rodinky s dětmi, partičky mládeže, spousty cizinců a natürlich i německých důchodců :-))

... a nechcete se ptát třikrát, může to dopadnout i následovně:
Máte knihu "Kája se nesmí smát?" Konec názvu si spíše domýšlím, protože paní skoro nerozumím. Hledám v Koniáši podle názvu, protože paní špatně artikuluje, tak i pomocí zástupných znaků, neboť Kája může být stejně dobře Karla nebo něco jiného. Bylo to něco jiného... Po úporném snažení se i otupělá knihovnice dovtípila, čtenářka hledala "Krásu nesmírnou".

Včera (8. května) mě Muminek pobavil vysvětlením, proč zapomněl na svátek matek. Prý protože všude v oknech visely vlajky. Kdyby v oknech visely matky, došlo by mu, že je svátek matek. Ten je teda samozřejmě až v neděli, ale já jsem mu psala, co jsem svojí mamince pekla a on se divil, že je svátek matek 8. května, když si myslel, že to je osvobození. Ježkovy zraky, jsem se do toho tak zamotala,

Tuhle ve mně Aknezobka vzbudila pochybnosti, že nejsem správný blogger. Nemám ráda pochybnosti a těžce nesu, když něco dělám špatně. Ode dneška naleznete v levém sloupečku v menu položku moji přátelé, kam jsem si uložila blogy těch milých osob ze serveru píše.cz, kteří mi sem více či méně pravidelně chodí, nechávají komentáře a povzbuzují mě. Teď budu mít odkazy na jejich webové deníčky pěkně pohromadě a budu se snažit semo tamo chodit i k nim a sledovat, co se děje jinde :-)

nestačím, nestihnu to...

Do konce měsíce musím dopsat bakalářku, se kterou jsem začala asi před čtrnácti dny. Mám momentálně asi 72 stran a přes 80 nejedu ani kdyby se vedoucí práce rozkrájel. Ta hrozná věc mi zabírá všechen volný čas, proto nestíhám psát sem. Mám v plánu článek o kinu, o trzích, o výletu a asi tak ještě dvacet dalších, na které se nikdy nedostane, protože nikdy tu práci