Knihovničtí šotci

Víte, co knihovníci dělají, když má knihovna ještě zavřeno nebo když zrovna neobsluhují čtenáře? Ne? Tak já vás nechám nahlédnout...
Hrajeme totiž s pár knihovníky (obvykle neplánovaně) takovou hru, kdo vymyslí během dne větší blbost, vyhrává. Autor následujích obrázků ty dny pravděpodobně vyhrál :)

Vzpomínáte si ještě na ten článek, kdy jsem se tak rozčilovala nad kolegy z jiných oddělení, kteří nám nosí hromádky knih a označují je novými papírky D (děti) a M (mládež), místo aby použili ty staré, kterých se na pultě válí spousty? Tak někdy se vůbec nezlobím, některé papírky mi ráno dokáží zvednout náladu i koutky úst vzhůru.

Tímto skvostem byla označena hromádka, kde byly na sobě narovnané střídavě knihy pro děti, pro mládež, pro děti, pro mládež, pro děti... Pěkně namíchané, ale přesně podle legendy.

Jednoho krásného úterního hektického odpoledne se nedostávalo v knihovně vozíků a já jsem nutně jeden potřebovala. A tak jsem jeden dostala, ale plný jablek. Bohužel jsem je ale nestíhala v tom shonu vyložit a vozík použít, tak vám jej aspoň mohu představit v plné parádě.

Poznáváte kožené srdíčko, které se dává pejskům na obojek s adresou, kdyby se zaběhli? My máme v knihovně taky pejska. Dřevěnou Dášeňku, a toto je její obojek s kapsičkou, ve které mi má nosit dobrůtky v náročných chvílích. Momentálně jsou uvnitř schovaná miniaturní papírová jablíčka, ale jsou tak pidižvíkovitá, že ani nemělo smysl je skenovat.

Taky se občas střídáme ve venčení dřevěné Dášeňky, chodíme si s ní povídat, drbat ji za uchem, kluci ji berou i na oběd.
Včera jsem byla u objednávek ze skladu a jeden z našich knihovnických výtečníků si celou dobu objednával knihy o kterých jsme spolu mluvili, které mám ráda a prostě mě v jednom kuse provokoval.
Tak třeba tohle dělají mimo provozní dobu knihovníci...