Et | ET píše

Byli jste někdy na koncertě, při němž se oslavovalo výročí úmrtí skladatele nebo byla trubka nahrazena houslemi?
Naprosto nesmyslný úvod nesmyslného článku. Dá se hudba popsat slovy? Dá se slovy popsat ten pocit, který vám jezdí po celém těle a zní v hlavě ještě den poté? Měla bych častěji chodit na koncerty vážné hudby, smyčcové nástroje mi dělají hrozně dobře na duši. Pro housle mám slabost odjakživa, violoncello má snad ten nejkrásnější zvuk na světě.
Všimli jste si někdy, že cellista hledá v pódiu to jediné správné místo, kam zabodnout špičku nástroje? A že housliti dokážou housle udržet jen bradou a nepotřebují k tomu ruku?
Hrozně moc bych chtěla umět hrát na nějaký hudební nástroj. Musí být úžasný pocit umět vyloudit z kusu dřeva, několika strun a koňských žíní tak nádhernou melodii.
Jdu si aspoň rezervovat nějaká CD.
A pustit začátek Love actually, All you need is love zaznělo na koncertě jako vtipná třešinka na závěr. Skoro jsem slzu upustila.

... vlastně co to pletu, o tomhle Mikulášovi to nebylo. To bylo přeci o tom Mikulášovi, co ho napsal Sempé Goscinny. Ten Francouz, co se křestním jménem jmenuje Sempé a příjmením Goscinny a napsal o Mikulášovi spoustu knížek. Jako malá jsem je četla asi všechny, jako velká jsem četla i ty tři nové. A čím jsem starší, tím míň mi to přijde jako kniha pro děti a tím víc mě to baví. Když jsem zjistila, že Sempé Goscinny jsou dva lidé, byla jsem v šoku. A jsem v šoku pokaždé, když ty knihy v práci zakládám, protože se s tím jednoduše nedokážu smířit. Další šok jsem utrpěla, když jsem se dočetla, že o Mikulášovi Francouzi natočili film. Lepší označení než šok by byla euforie, protože áááá-Mikuláš-já-ho-miluju-a-ono-to-bude-jako-film-to-nutně-potřebuju-vidět-prosííím-půjdete-se-mnou?

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi