Sobotní ráno, krátce po deváté hodině. Mráz, krásný slunečný den. Autobusové nádraží, nástupiště č. 17. Přichází dívka v modré bundě a rozpustilé modré čepici. Zimou jí modrají i rty. Přichází k zábradlí, odkládá batoh na lavičku, přešlapuje na místě a rozhlíží se. Střih. Přichází druhá postava v černé bundě a veselé pruhované čepici. První modrá čepice při pohledu na svou kolegyni ztrácí

Dlouho očekávaný a plánovaný výlet do Vídně je za námi. S hordou dalších milých knihovníků (jak taky jinak v poslední době:-) jsme se vypravili obdivovat dílo úžasného Vincenta van Gogha. Zážitek veskrze zajímavý. To, že výletu předcházela narozeninová knihovnická oslava, z níž jsem se vrátila v jednu v noci, by nebylo na překážku, pokud bych nemusela ve tři v noci vstávat. Dvě hodiny spánku nejsou

Tak jsem s mou nejdražší kolegyní Péťou podnikla prodloužený víkend do Lužických hor. Co na tom, že jsem ještě neměla nárok na dovolenou a z mé strany šlo o akci naprosto neplánovanou a ryze spontánní. Ve středu se mě Petra zeptala jestli bych jela, domluvila mi tu dovolenou na pátek a ve čtvrtek jsme jely. Měla jsem maličko strach, že mě po desaterém ujištění, že mám zimní bundu i zubní pastu

Protože jsem hned na začátku slíbila, že vám povím něco málo zážitků ze svého života, rozhodla jsem se popsat pro začátek fantastický výlet do Budapešti, na který do smrti nezapomenu. Uskutečnil se loni v létě, s kamarádkou Terezkou, ale vše