Hon za fotkou bíle obsypané třešně na dvorku za knihovnou je takovým knihovnickým sportem. Kdo nemá obrázek knihovnického symbolu jara v plném květu nebo o něj někdy alespoň neusiloval, jako by tu ani nepracoval. Já jsem ji zvěčnila dnes, bohužel však již v plném odkvětu. Tak třeba příští rok...

hulákal právě chlapeček v dětském koutku, seskakujíc z jedné z polic, v nichž jsou uložena leporela. Věk tak pět let. Čím je ti rodiče krmí? Já v pěti letech znala tak říši Pohádkovou za sedmero horami a sedmero řekami, maximálně les Řáholec.

Hledala jsem tuhle k jedné plánované akci v knihovně na interentu nějaké hodně známé obrazy. Nějaká klasická díla, která znají už děti na základce, třeba něco maličko vědí i o jejich autorech, prostě díla, která jsou jim alespoň trošku známá. To byste nevěřili, co na vás z Googlu vyskočí. Našla jsem tolik různých parodií známých obrazů, že jsem si je  asi po deseti minutách prohlížení začala

Mám dneska náladu vyloženě na zabití. Taky když se ráno probudíte a v druhé polovině března první co uvidíte je bílo, tak to jednomu na náladě zrovna nepřidá. Ještě že tu máme ty děti, od rána mi zvedají koutky vzhůru. Prcci na exkurzi byli báječní a po skončení prohlídky mi snad minutu tleskali. To se mi ještě nestalo.
Teď tu sedím nahoře nad dětským koutkem, dole si hraje maminka s úžasnou

Ačkoliv... zamyšlení... to je asi dost nadnesené. Mám v sobě momentálně dvojnásobné množství jídla, než jaké je schopen pojmout můj žaludek. Veškerou energii spotřebovává mé tělo na trávení a podle toho současné myšlenky vypadají...
Lektoruju nějaký nový asijský komiks ve stylu manga. Buď jsem příliš upjatá, moje vidění světa je moc omezené a nedokáže manga pochopit, nebo je to vážně dementní.

Trpím sociální fobií. Opakuje se periodicky každé úterý a změnit to může jen dovolená nebo státní svátek.
Právě jsem zakládala knihy pro nejmladší a na ruce mi zůstal nějaký divný hnědý flek. Pevně doufám, že to byla jen čokoláda.
Pomoc

Ježkovy zrady, igels Augen, hedgehog´s eyes... Lidi, já se tak strašně nudím, že asi brzo zahynu. Můžete mi někdo napsat? Tady je strašná nudáááá. Tak mrtvo jsme v práci snad ještě neměli. Ani jíst mi nechutná, ani pít mi nechutná... a ani to čtení mě dneska nebaví. Ještě hodinu, to mě asi zabije.

Doslovný přepis současného dění v dětském koutku. Vypravěčkou je tak čtyřletá holčička:
Naodili se dva medídci v pondělí ve cináct vecel. Měli to uděláno uvazeno. Maminka zekla, svacina. Uhadnete, kdo ji uvazil? Maminkááá.
Byla noc a maminka tech deti zikala: us je noc. Ulozila je do postýlky, ty děti. To je konec. To byla pohádka po moc hodné děti.

Já je miluju. Miluju ty prťavý dětičky, které s nadšením poslouchají, co jim při besedě povídáte. I za ty zmrtvělý prsty od ořezávání pastelek mi to stojí. Konečně někdo, komu se ty besedy bez výhrad líbí, očička mu září, opravdu rád poslouchá ukázky z knížek, s nadšením zpívá písničky

Taky miluješ podzimní New York? Mám chuť nakupovat školní potřeby. Poslal bych ti svazek čerstvě ořezaných tužek, kdybych znal tvou adresu...*

Jo, miluju podzim. Miluju čerstvě ořezané tužky. Miluju přípravu akcí pro děti u nás v práci.