O nadšené knihovnici

Já je miluju. Miluju ty prťavý dětičky, které s nadšením poslouchají, co jim při besedě povídáte. I za ty zmrtvělý prsty od ořezávání pastelek mi to stojí. Konečně někdo, komu se ty besedy bez výhrad líbí, očička mu září, opravdu rád poslouchá ukázky z knížek, s nadšením zpívá písničky z Včelích medvídků, maluje, zapojuje se do debaty a ještě se dožaduje nášupu v podobě čtení dalších pohádek. Povídali jsme si o večerníčcích a řeknu vám, bylo to báječný.

Máte rádi Křemílka a Vochomůrku? - Jóóó
Tak já vám přečtu jednu pohádku, chcete? - Anóóó.

Pamatujete si na pohádky o včelích medvídcích, Čmeldovi a Brumdovi? Tam se často zpívalo, žejo? Chcete si zazpívat? - Jóó.
Tak já vám to pustím a kdo tu písničku zná, může se přidat - Na políčku v jetelíčku... (čtrnáct hlasů a dvacet osm rozzářených dětských očíček plus jeden hlas a jeden pár milých očí paní učitelky. Plus jeden hlas a pár šťastných očí nadšené knihovnice :)

Jaké máte nejradši večerníčky? - Boba a Bobkáá, Krakonošéé, Macha a Šebestovou, Rákosníčka... Krakonošééé, jóó Krakonošééé
A chcete přečíst kousek z Krakonoše? - Jóóó. Prosíííím.

V takovém prostředí je pak radost pracovat. To je prostě bájo, žůžo, príma. Jsem hrozně veselá teďka. Doufám, že i vy se máte tak báječně.