Mám dneska náladu vyloženě na zabití. Taky když se ráno probudíte a v druhé polovině března první co uvidíte je bílo, tak to jednomu na náladě zrovna nepřidá. Ještě že tu máme ty děti, od rána mi zvedají koutky vzhůru. Prcci na exkurzi byli báječní a po skončení prohlídky mi snad minutu tleskali. To se mi ještě nestalo.
Teď tu sedím nahoře nad dětským koutkem, dole si hraje maminka s úžasnou usměvavou holčičkou v lacláčích s Krtkem a baví mě: Jak dělá kravička? - Hab.
Nééé, kravička dělá bůů. - Hab. Hab. (ohromný smích)
Ale néé, bůů. Jak dělá kravička? - Hab (poťouchlý úsměv), ko ko.