Et | ET píše

Besedujeme takhle o veselých příbězích dětských knižních hrdinů a slečna knihovnice má pocit, že je třeba povídání dětem trochu oživit.

Nastěhovala se k nám do knihovny jedna rodinka. Mají spoustu malých a ještě menších dětí, jsou z daleké země, neumí česky a ani nijak zvlášť anglicky.

Hele, tati, tuhle knížku máme ve školce. Teda jinej příběh, ale stejnej tvar. Ta knížka má stejnej tvar, víš?

Shodly jsme se s mou oblíbenou paní učitelkou jedné naší oblíbené třídy, že na prázdniny se těší nejen děti. Aby bylo jasno - ty akce v knihovně mě fakt hodně baví. Dělám je s chutí, ráda a většinou si vymýšlím ještě nějaká zpestření. Ale tohle pravidlo platí tak do května. S prvním červnovým dnem mě opouští chuť zakončovat všechny rozběhlé projekty, skákat po hlavě do všech nadstandardních akcí a vrhat se s nadšením na cokoliv, co nezavání půjčováním, vracením a informováním.

V knihovně máme nedychatelno a nevyvětratelno, odumírají mi mozkové buňky. Tak desetiletýho kluka jsem dnes poslala na holčičí záchody (no co co, měl dlouhý vlasy a náušnici), po dvanáctileté holce jsem chtěla občanku (vypadala na pětadvacet).
Vůbec nejlepší byla ale ta paní, co se mi za pět osm zjevila u íčka. Prej teď hlásili, že jestli si chce něco půjčit, má si to nechat včas zaregistrovat. Ale co má dělat, když si nic půjčit nechce?