Et | ET píše

Dočítala jsem včera Zlo v krvi, tu knihu, kterou mám momentálně v menu. Je hrozně napínavá a dost jsem se u ní bála. Nejlepším doplňkem strašidelné dětské knihy je půlnoční hodina, huňatá deka a něco na zobání, zvolila jsem rozinky v čokoládě.

... resp. z Irska, ale ty, co jsem měla ve Vídni. Chlupaté, růžové, puntíkaté. Zelené puntíky jsou protkávané zlatou nitkou, takže se místy třpytí, což na umělém světle v půl desáté večer není vidět. Ty modré puntíky se ukázaly býti fialovými, všimla jsem si toho až na fotce. Byla bych dala ruku do ohně za to, že jsou světle modré...
Ne, že bych měla nutkavou potřebu vkládat sem fotky svých ponožek, ale Muminek je toužil vidět a už dřív tu nějaká taková prosba padla, tak aspoň tyhle jedny :-)

Padá na mě splín. Skoro jak loni touhle dobou, jen nebrečím a v krku mi není tak strašně úzko. Jsem tu úplně sama, kolegyně už dávno odešly, v dětském není vůbec nikdo, jen já a tupě hučící počítač.

ET chtěla moc jít na Vánoční hrnčířské trhy na pražském Výstavišti. Chtěla na ně jít tak strašně moc, že i bez záznamu do diáře byla schopna datum konání nosit v hlavě a v kýžený den se na ně opravdu vypravila. A tam to všechno začalo. Vlastně už předtím, když jsem čtvrt hodiny čekala na zastávce na tramvaj, která má jezdit po čtyřech minutách. Až pak jsem si všimla, že na křižovatce před zastávkou stojí jedna úplně těsně vedle auta. Tak moc těsně, že vlastně stála už spíš v tom autě. Tak jsem šla na autobus. Taková milá předehra.

1) Kolikátého máme dnes?
2) Kdopak dnes slaví svátek?
3) Copak má ETinka ve váze?

Víme? :-) Teď to mám pojištěné ze všech stran, už zbývá jen počkat, jestli vykvetou ;-)))