Až mi zas někdo bude v kavárně tvrdit, že jím jako vrabec a sním sotva půl dortu, tak ať si proboha víc neobjednávám, měla bych mu věřit.

Před nedávnem jsem lektorovala úžasnou knihu Nebe - peklo - ráj a tak moc mě nadchla, že jsem o ní musela dát vědět světu. Tedy, světu... Napsala jsem článek na Trosky. Na blog, o kterém jsem si myslela, že ho až na Aknezob a Muminka nikdo nečte. A hele, vono jo.

Něco vám povím, tak moc jako dneska jsem se u oběda už dlouho nenasmála. Oběd v kanceláři u počítače, mohlo by se zdát jako nuda. K dobré chuti si ale pouštím písničky, tu z CD, tu z internetu. Dnes zase padla volba na bratry Ebeny a protože už jsem dlouho neslyšela Folkloreček, hledala jsem ten. A poprvé v životě viděla originální klip. A smála se nahlas, až se chvilkama dusila.

Už se vám někdy podařilo vdechnout sprchový gel, resp. si ho do nosu stříknout a ohodit si jím i půl obličeje včetně brýlí?

Až zas někde budu psát, že neslavím Valentýna protože je to trapný svátek, klepněte mě přes prsty. Včerejší zážitek mi tento den zapsal zlatým písmem do deníčku a vzpomínky na něj mě ještě dlouho budou strašit bavit.

Mé návštěvy bazénu provází samé veselé příhody. Dneska v práci vytahuju z batohu knihy na vrácení a když si chci urovnat igelitku s věcmi na plavání, zdá se mi, že nějak lepí.

Tak se mně vám dneska zdálo, že jsme s mým DávnoEx společně sbírali na zahradě nějaké malebné vísky zalité sluncem šneky, aby je on pak uvařil v nějakou nechutnou břečku, kterou já jsem odmítla jíst a on byl naštvanej až hrůza.
Já už tyhle extra živý sny fakt nechci :-)) Snad jen to sluníčko a léto by se mohlo drobátečko přiblížit. Šnečci a DávnoEx ne :-)

Tohle je naprosto neuvěřitelný. Uhodlo mi to Ronju dceru loupežníka, moji bývalou němčinářku, Pacholíčka, Muminka, babičku i sestru. Nevědělo si to rady s Lisou s Bullerbynu, což byl ovšem dost tvrdý oříšek a chápu to.

Den jak víno, fakt že jo. To taky nemám ráda :-))

Před šatnami
- Proč některé dámy nerespektují žádost před šatnou se vyzout a boty strčit do igelitového pytle? Většina z nás se vyzuje a ponožkami pak vytře špinavé ťápoty, písek a kamínky těch několika, kterým je chůze bez bot na obtíž. A kabát si pak můžete jako bonus položit do louže ve skříňce, po botičkách takové nějaké dámy, která si nemůže kozačky strčit do pytle.

Byla jsem fakt hodně překvapená, protože nežije v ČR. Obklopen blonďatými patnáctkami mě zdraví a vítáme se, jako bychom se vídali každý týden.

Jako co jiného máte říct o klukovi, který si vás před divadlem pozve na partičku člobrda, pak vás u sebe nechá hrát celou noc, spát do poledne a když se probudíte, tak není doma? Fajn, můžete si říct, že je dokonalý hostitel a šel vám pro čerstvé rohlíky. Ale ani po hodině se nevrací. Jako kde je? Máte hlad a chcete jít domů, jenže jak se obujete a oblečete, že z tohohle bytu není úniku. Dveře jsou jen namalované, okna nejdou otevřít ani rozbít, přivolaní hasiči byt vůbec nemůžou najít, jako by neexistoval. Tady se děje něco zvláštního. Prošmejdíte celý pokoj a narazíte na divný dopis, z jakéhosi fantazijního úřadu. On totiž tenhle kluk neplatil daně a tak jednoho krásného dne zmizel ze zamčeného bytu.