Et | ET píše

Před nedávnem jsem lektorovala úžasnou knihu Nebe - peklo - ráj a tak moc mě nadchla, že jsem o ní musela dát vědět světu. Tedy, světu... Napsala jsem článek na Trosky. Na blog, o kterém jsem si myslela, že ho až na Aknezob a Muminka nikdo nečte. A hele, vono jo.

Už se vám někdy podařilo vdechnout sprchový gel, resp. si ho do nosu stříknout a ohodit si jím i půl obličeje včetně brýlí?

Mé návštěvy bazénu provází samé veselé příhody. Dneska v práci vytahuju z batohu knihy na vrácení a když si chci urovnat igelitku s věcmi na plavání, zdá se mi, že nějak lepí.

Tohle je naprosto/.... Uhodlo mi to Ronju dceru loupežníka, moji bývalou němčinářku, Pacholíčka, Muminka, babičku i sestru. Nevědělo si to rady s Lisou s Bullerbynu, což byl ovšem dost tvrdý oříšek a chápu to.

Před šatnami
- Proč některé dámy nerespektují žádost před šatnou se vyzout a boty strčit do igelitového pytle? Většina z nás se vyzuje a ponožkami pak vytře špinavé ťápoty, písek a kamínky těch několika, kterým je chůze bez bot na obtíž. A kabát si pak můžete jako bonus položit do louže ve skříňce, po botičkách takové nějaké dámy, která si nemůže kozačky strčit do pytle.

Jako co jiného máte říct o klukovi, který si vás před divadlem pozve na partičku člobrda, pak vás u sebe nechá hrát celou noc, spát do poledne a když se probudíte, tak není doma? Fajn, můžete si říct, že je dokonalý hostitel a šel vám pro čerstvé rohlíky. Ale ani po hodině se nevrací. Jako kde je? Máte hlad a chcete jít domů, jenže jak se obujete a oblečete, že z tohohle bytu není úniku. Dveře jsou jen namalované, okna nejdou otevřít ani rozbít, přivolaní hasiči byt vůbec nemůžou najít, jako by neexistoval. Tady se děje něco zvláštního. Prošmejdíte celý pokoj a narazíte na divný dopis, z jakéhosi fantazijního úřadu. On totiž tenhle kluk neplatil daně a tak jednoho krásného dne zmizel ze zamčeného bytu.