Dneska jsem Králíčkovi vynadala, že mi neodpověděl na hrozně důležitej mail.

- Myslíš na ten mail, jak jsem ti na něj odepsal a tys mi ještě odpověděla?
- Ehhh. Fakt...?
- No jo, máš toho učení fakt hodně, viď?... HA HA HA

Jež...áááá...dopr....ááááá...co to sakra....ááááá. Aaaááá, aúúúúúú.

Proč Terezce? Protože  by ráda písničku. Modří vědí, zvědaví nechť si kliknou na modrý odkaz a zabrousí do komentářů.

Mám aktuálně NorahJonesovské období, můžu v podstatě kteroukoliv. Tahle se mi moc líbí tou kytarovou předehrou.

To jsou šoky, jak příliv a odliv. Včera dno a dnes vrchol vlny. Fantastická nálada, úsměv přilípnutý na tváři vteřinovým lepidlem a nadšení až na půdu. Nebudu ještě mluvit o důvodech, mohla bych to třeba zakřiknout, ale je čas na nějakou nabíjející energickou písničku.
Třeba Placebo, tahle mě dokáže úplně rozložit a vzpružit už několik let:

A nebo tuhle, Ca Plane Pour Moi, ta je taky skvěle skákací a nadšeně roztěkaná. Bohužel z youtube nejde vložit sem, tak si musíte kliknout o ťuk navíc.
 

Tak se mi nějak zdá, že má celý svět dneska pocit, že mu sázím jednu ránu za druhou. Pustit si k tomu Norah Jones možná nebyl úplně nejlepší nápad, horší už mohli být jen Pink Floydi s High Hopes, tou nejdepresivnější písní světa.

(Jsem opravdu ráda, že jsem začala psát tyhle dvě věty a díky nim si vzpomněla na Floydy. Nic lepšího jsem si před spaním dopřát nemohla, fakt že ne. Když zatnout, tak do živýho.)

Půjčím si od Koblihy název a budu pokračovat ve vtipnostech strýčka Googla.

... učím se tak statistiku, když tu mě za srdce chytne právě hrající písnička v rádiu. Bůhví proč. Asi že to tak pěkně zní a text se dá poslouchat. Na youtube je k dostání verze s fantasticky dlouhou předehrou a dohrou, jedu už potřetí.

Dneska se mi v noci zdálo o nástěnce na Spolužácích, co mi kolegové odpověděli na dotaz ohledně testu k jednomu předmětu. A pak se mě nějaká paní v knihovně ptala, jestli bych jí neporadila něco podobného princi Čekankovi.

Měla bych si před spaním číst nebo poslouchat hudbu a ne myslet na školní a pracovní věci až do úplného umdlení.

(A kdybyste taky chtěli něco podobného princi Čekankovi, tak mě v tom snu napadla Radůza - O Mourince a Lojzíkovi, případně Macourkovy pohádky Pětka z přírodopisu a jiné macourkoviny)

Já je miluju. Tyhle, tyhle, tyhle a tyhle. Šak už je znáte.
Furt v práci otravuju se sovama. Ptačí encyklopedie mě hrozně berou, sovy nejvíc. Na soví leporela si dávám rezervaci (se nám snad ztratilo nebo co, pořád není splněná!), mrňousům čtu z Pana Sovy, velkým Soví houkání. Mailem rozesílám soví básničky a pátrám po jejich autorech (ale to přeci musíte znát, dyk to bylo v každym leporelu, fakt nevíte v kterym??). U výtvarníků ječím nad sovími ozdobičkami na oknech tak, že ta okna skoro vysklím.

Krásný puntíkatý, proužkovaný i všelijak jinak pestrý nový rok všem muminkům, dryádám, koblihám, ovesným vločkám, nenapravitelným blondýnkám, nastávajícím i ostříleným matkám a otcům, zoufalým studentkám, známým i neznámým knihovníkům a knihovnicím a všem dalším, kteří sem tam zavítají na tento blog!