Ráno jsem se na záchodě potkala s rybičkami. Mžourala jsem si na ně chvilku bez brýlí, jak si tam plují a sama pak odplula do koupelny. Jedna tam právě zaplouvala pod pračku. Až cestou do práce - po probuzení - mi došlo, že to asi nebudou pohádkové rybičky, které mi obveselují ráno, ale spíš nějaký hmyz.

Blbli jsme tak dneska s Králíčkem, on s konstantním unaveným výrazem a žezlem knihovnické moci, já rozesmátá od ucha k uchu jako teď pořád. Prej si vypíná receptory štěstí, aby ho nerušily v otupělosti a únavě. Může štěstí unavovat?

Na prosbu Eithné a tuším Vločky a rovněž pro chvíle trudomyslnosti, až zapomenu, že mě má v následujícím semestru škola vlastně velmi bavit. Protože i když mě nebaví, může to dopadnout takhle:

Ehm... Jsem téměř rozhodnutá zapsat si v tomto semestru státnici z jazyka. Němčina byla už v prváku jasnou volbou, mám ji ráda a docela nám to spolu jde. Víte, ono složit zkoušku na úrovni B2+ by pro někoho s certifikátem C1 měla být celkem brnkačka.

Velmi nestudijní nálada mi přetrvala až do nedělních pozdně večerních hodin.

Nestudijní náladu. Přesně takovou mám dobrý půlrok. Předměty letního semestru mě velmi nebavily a taky mám intenzivní pocit, že jsem úplně pitomá.

Moje nálada se v poslední době nejlépe poznává podle Králíčkova kalendáře.

A je to tady! Konečně pořádné téma na skvělý článek.

Už hrozně dlouho mám chuť napsat nějaký opravdu povedený článek. Jenže mě nějak opustila inspirace a všechno, o čem by se mi chtělo psát, nemá hlavu a patu a vlastně bych k takovým výkřikům mohla používat spíš Twitter, ale ten nemám tak ráda jako blog. Tak aspoň pár drobtů, až se budu v melancholických chvílích potřebovat vracet ve vzpomínkách k létu...

Nastěhovala se k nám do knihovny jedna rodinka. Mají spoustu malých a ještě menších dětí, jsou z daleké země, neumí česky a ani nijak zvlášť anglicky.