Mám hroznou chuť jít do kina na Lissi a nikdo nechce jít se mnou. Kamarádky to nebere a pro chlapy to asi zrovna není. I když nevím, jaké filmy pro chlapy jsou, protože když jsem mému expříteli navrhovala jakýkoliv film, nikdy se mu to nezdálo. Ačkoliv to nemuselo být dáno
Nadpis zní dramaticky, ale úterní situace se konci světa opravdu blížila. Končí nám totiž prázdniny. Tedy ne nám, my pracujeme stále až do umdlení :-), ale dětem. A s koncem prázdnin končily i výpůjční lhůty. Konkrétně asi 16 a půl tisícům knížek. Ráno jsem nevěřila vlastním očím, když jsem spatřila
Až příště potkám boty, které mi nebudou velké, koupím si je a nebudu čekat až je vyprodají.
Až příště potkám boty, které mi nebudou velké, koupím si je a nebudu čekat až je vyprodají.
Až příště potkám boty, které mi nebudou velké, koupím si je a nebudu čekat až je vyprodají.
Až příště potkám boty, které mi nebudou
Napadlo mě vytvářet si tu jakýsi přehled zajímavých knížek, o kterých mám potřebu dát vědět světu. Psát sem něco zpětně asi nemá smysl, na to bych potřebovala roční dovolenou, protože těch mých oblíbených titulů je opravdu hodně, ale sem tam bych sem ráda hodila nějakou tu pecku, která mě dostala na kolena a stále mi leží v žaludku ( v tom dobrém slova smyslu). Takže začínáme :-)
Když jsem dnes ráno přišla do práce, myslela jsem, že mě trefí. V uplynulých čtrnácti dnech v době uzavření knihovny jsme s kolegyněmi nedělaly v podstatě nic jiného než uklízely, uklízely a uklízely. Největší část dnů nám zabralo umývání polic. Samozřejmě jsme musely vytahat ven všechny knihy, vydrbat regály do původní barvy a zbavit je různých nechutných nánosů, vytřít dosucha a opět stokilové
Včerejší Uvolněte se, prosím mě přimělo přemýšlet, co mi v životě vadí. Kraus tam svým zvláštním zpovídal paní Olgu Zubovou, jestli žije ekologicky. Docela nevhodně se do ní navážel, proč nechodí na chatu pěšky, ale jezdí autem. Když se ho ona optala, jak jezdí do práce on, odvětil že samozřejmě
Já ano. Tedy ještě donedávna jsem ji milovala, teď už trošku méně, ale pořád ji mám ráda. Dřív jsem si jimi ráda listovala a cítila všechny ty příjemné vůně, teď se mi k tomu příjemnu už mísí pocit špíny, mastných prstů a blešek, ale stále si jimi listuju s oblibou. Kdy nastal ten zlom? V podstatě přesně
Před pár dny jsem s několika lidmi na chatu vzpomínala na své oblíbené i neoblíbené dětské pořady a ještě stále nad tím uvažuju.
Jako dítě jsem milovala Pipi. No vlastně mi to zůstalo dodnes, jak v knižní, tak televizní podoba Pipi je prostě skvělá a kdykoliv mám možnost, nenachám si ji ujít. Jako asi každé dítě jsem ráda koukala na Večerníčky, nedělní pohádky a (ano, stydím se za to :-) i
Dneska jsem měla fakt den D. Asi zas byly nějaký erekce nas Slunci, jak zaznělo v jednom českém filmu.
Začalo to úplným ranním zmražením mozku při mytí vlasů. Máme totiž už týden letní odstávku teplé vody a jestli něco nesnáším skoro stejně jako ohryzané nehty, tak jsou to mastné vlasy. Pokud mám tu možnost, myju je denně.
Nejvtipnější část dne přišla v práci kolem poledního.
Absolutně, totálně a úplně nenávidím, když někdo na veřejnosti jakkoliv manipuluje se svými nehty. V podstatě mi i vadí, když o tom mluví nebo si to jen představím a už mě mrazí v zádech. Spoustě lidí vadí skřípání nehty po tabuli, jiné nechutné zvuky, jiní nesnáší dotek rozmanitých materiálů a já se můžu
