Choroš pomož, dřevo oblož

Před pár dny jsem s několika lidmi na chatu vzpomínala na své oblíbené i neoblíbené dětské pořady a ještě stále nad tím uvažuju.
Jako dítě jsem milovala Pipi. No vlastně mi to zůstalo dodnes, jak v knižní, tak televizní podoba Pipi je prostě skvělá a kdykoliv mám možnost, nenachám si ji ujít. Jako asi každé dítě jsem ráda koukala na Večerníčky, nedělní pohádky a (ano, stydím se za to :-) i na kreslené hrůzy z dílny pana Disneye.
Zvláštní ale je, že když jsme vzpomínali na ty naše dětské televizní časy, napadaly mě spíš ty příšernosti, které jsem nesnášela. Předně to byly snad všechny české seriály pro děti vyjma Arabely. Takový Křeček v noční košili ještě ušel, ale Návštěvníci nebo Létající Čestmír, to bylo silný kafe. Neměla jsem ráda ani pana Taua.
Naprosto zvláštní odrůdu hrozných děl české produkce tvořily studiové pohádky. Nevím, jestli je to správný termín, ale já jim tak říkám. Pro ujasnění - myslím ty pohádky, kde se do studia nastěhovaly otřesně nepřesvědčivé kulisy krajiny, lesa atd. - tzn. umělohmotné stromy, polystyrénové houby, místo trávy se na zemi povalovaly hadry a šátky v různých odstínech zelené a hnědé, mezi tím vším poletovali papíroví motýli a ptáčci vyrobení z nějaké plsti nebo čeho. A do toho pravá vesnická Anička nebo Mařenka v "kroji" a princ v "honosném oděvu". Nebo takové ty "pastelové" pohádky - kde princezničky nosily světlounce růžové šatečky, princové světlounce modré kabátky a krátké kalhotky, k nim bílé punčošky, všichni byli světlovlasí, modroocí a bez poskvrnky. A naprosté terno byly orientální pohádky. Takové, co v nich hrál Donutil čínského císaře, byl do půlky těla nahý, měl přes vlasy natažené cosi, aby to vypadalo, že je holohlavý a oči měl namalované došikma... :-)
Nebo pohádky s ladovskými kulisami - štíty domů z polystyrenu, placaté papírové kytky a stromy, ploty apod.
Ale abych si jen nestěžovala, mám dvě fakt hodně oblíbené pohádky - Světýlka z blat a Kdo probudí Pindruše. Ty jsou fakt skvělý a ani mi nevadí, že v Pindruších jsou taky umělohmotné kulisy ;-)
Ale tak nějak jsme se shodli, že asi nejhorší byl seriálovečerníček Království květin. Odtud pochází ona replika Choroš pomož, dřevo oblož. Šlo o tak trochu vykradenou Alenku v kraji divů s hrůznou atmosférou a na toho modrýho slimáka si pamatuju dodnes.
No jo, sladké dětství. Tehdá jsem ty pořady nesnášela, ale když je teď pomilionté reprízují, občas se na některý z nich mrknu a zavzpomínám. A zjišťuju, že jsou pořád tak hrozný jako kdysi, ale je to prima zjištění :-)