Máte rádi vůni knížek z knihovny?

Já ano. Tedy ještě donedávna jsem ji milovala, teď už trošku méně, ale pořád ji mám ráda. Dřív jsem si jimi ráda listovala a cítila všechny ty příjemné vůně, teď se mi k tomu příjemnu už mísí pocit špíny, mastných prstů a blešek, ale stále si jimi listuju s oblibou. Kdy nastal ten zlom? V podstatě přesně před měsícem, kdy jsem v jedné pražské knihovně začala pracovat. První upozornění v rámci BOZP se totiž týkalo právě "čistoty" našich knížek - "Často si myjte ruce, knihy jsou špinavé, hlavně sci-fi a fantasy, ty jsou nejhorší." Myslela jsem si, že přehánějí, knížky jsem si tam půjčovala jako čtenář roky a nikdy se mi nezdály tak hnusné... Zdání klame :-) Už po týdnu jsem nabyla nutkavého pocitu umýt si každou půlhodinu ruce až po lokty a po sci-fi a fantasy bych si je nejradši vydezinfikovala :-)
Na práci v knihovně jsem se hrozně těšila, při nástupu jsem byla snad až nezdravě nadšená. Teď už ta euforie opadla a normálně a zdravě se mi tam líbí. Práce mě baví, ráda čtu, mám ráda lidi a komunikaci s nimi, nevadí mi ani povykující malé děti, co tlučou kostičkami v dětském koutku a za hlasitého zvukového doprovodu okusují leporela.
Přesto se najde pár činností, které bych s radostí přenechala někomu jinému. Jako třeba dneska. Celý den jsem strávila s obrovskou hromadou leporel, kýblem a hadrem, protože jsem se snažila zbavit naše knihy nánosu čokolády, sušenek, neidentifikovatelných otisků prstů a "normální černé špíny". Kdyby vaše dítě upatlalo půjčenou knihu marmeládou, otřeli byste ji před vrácením? Vězte, že některé maminky to ani nenapadne.
Dalším specifikem našeho milého dětského oddělení je malé dětské vybavení. Malé stolečky, malé židličky, nízké police. Vypadá to krásně, ale má dospělá záda na takové mikrožidličce nad mikrostolečkem dnešní den moc neocenila :-) Knihovníci mají tedy samozřejmě židle i stoly ve velikosti obvyklé, ale kdo by ty knihy přenášel sem tam, když je může jen vyndat z polic na mikrostolečky, posadit se na mikrožidličky k mikrostolečkům a pustit se do práce, že?
A to nejlepší nakonec. Dětské oddělení disponuje i samostatnou dětskou toaletou, kam smějí jen děti. Je to praktické a asi i hygieničtější, děti ještě nevládnou dospělými technikami, jak vykonat potřebu aniž by se koušíčkem těla dotkly toalety, tak se maminky aspoň nemusí bát děcko posadit. Navíc jsou záchody přimontovány níže, aby to děcka měla jednodušší. Ale pro nás to má samozřejmě opět své úskalí. Jistě, máme zaměstnanecké toalety v zázemí knihovny, ve skladu a v normální výšce. Ale když je člověk u výpůjčního pultu, dost těžko může lítat na WC přes půl budovy do jiného patra. Takže když jsme takzvaně na place, využíváme právě dětského WC. Musím podotknout, že ani po měsíci jsem si na sníženou výšku nezvykla :-))
Navíc mám pocit, že mě práce v dětském oddělení brzy poznamená. Už měsíc a půl v podstatě nečtu jiné knihy než dětské a tento týden navíc děláme revizi dětských kazet, takže nám v pracovní době při práce hraje Hurvínek, Amálka, Lakomá Barka, Brumda s Čmelkou, Fík s Ájou a další. Ale my je máme rádi :-)