Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?

Mrňavou minivýhodu ty naše krutě odpolední týdny do čtvrtnadevět večerních hodin mají.

Jsem v posledním semestru. Minulý týden jsme se dozvěděli, že možná nebude stačit jedna zkouška z jazyka, na kterou se už připravujeme rok a půl. Že možná budou potřeba dvě. Tajemnice ústavu nám to dnes potvrdila, studijní oddělení vyvrátilo. Takže jestli v létě udělám zkoušku z němčiny a za půl roku po mě u státnic budou chtít ještě angličtinu/španělštinu/ruštinu/bůhvícojiného, tak s celým studiem končím a budu pekelně nas....štvaná. Protože ty skoro dva roky studia byly fakt bolestivý. A ještě budou. Zatraceně.

Ve statistice návštěvnosti Píše.cz za posledních 14 dní je momentálně blog ET píše na 8. místě. Osmém!! Jen dvě příčky za Koblihou!! Za poslední dva týdny jsem napsala jeden článek. Fííha. Přestanu psát úplně a budu první :-))

... aneb útržky toho, co mi zrovna jde hlavou

Sobotní poledne v knihovně, celkem klid, všichni hladoví sedí u stolů. V dětském jen pár rodin s malými dětmi, většinou předškoláky. Rozhodila jsem ke stolům pastelky, papíry, bludišťátka, omalovánky.
Malý klučík si vymaloval pár slonů, běhá s nimi kolem dětského koutku. Zrovna ho spatřilo jiné prtě a křičí:
"Tačínku, já ci taky onanovánky"

Chichi. Nedokážu se nesmát.

Cha. Už vím, jak si zařídit, abych si trochu vydechla.

Je mi trochu trudno, když si pomyslím, že už skoro rok jsem zas nepřečetla takřka nic jiného než dětské knihy. Ale když ony se mi tak líbí... Možná mě neudržují intelektuálně na výši a nesleduju současné literární trendy, nicméně ve světě odlišitelných hodných a zlých je mi nějak lépe. Přeci jen se tam ale pár dospěláckých vloudilo. Nabízím i dalším:

Máš na blogu něco nového, co bych si mohl přečíst? ptal se mě tuhle můj Nejmilejší.
Nejspíš ne, vůbec nemám na blog čas, tvářila jsem se upracovaně.
Protože si musíš udělat čas na mě, žejo? usmíval se tak, že jsem seminárku musela odsunout zas o pár minut dál.

Takže proto... :-)

Besedujeme takhle o veselých příbězích dětských knižních hrdinů a slečna knihovnice má pocit, že je třeba povídání dětem trochu oživit.