Věděli jste, že v tenise existují fauly? Ten malej kluk, co hraje na Wiičku to říkal. Ale vypadá to spíš jako aut.

Předvánoční čtení, hraní a povídání v knihovně. Malý rozumbrada chvíli nezavře pusu.

- Já jsem slyšel tu limuzínu.
- Limuzínu? Ale my se teď bavíme o zimě...
- No. A já jsem slyšel tu limuzínu.
- Jakou limuzínu??
- No tu, jak fouká.

Jo tuhle limuzínu...

Šmankote my máme v knihovně takovou zimu, že si snad zapletu copy, aby mi neumrzly uši.

Chtěli byste vědět, jak se řekne anglicky rýč, krejčovský metr, tlakový hrnec, koupelnová rohož, karafa, maškarní kostým, rumba koule, parkovací hodiny nebo benzinová pumpa? Pak doporučuji ke studiu publikaci "Moje první knížky angličtiny", kterou právě lektoruju. Jsem si jistá, že předškoláci a mladší školáci si právě tato slova potřebují osvojit co nejdříve.


 

Máme v knihovně strom. Velkej, kartonovej. (Ani nechtějte vědět, kdo ho dělal a jak moc se u toho vztekal, kolik na něj padlo temper a co s ním bylo za cavyky). A připravené vystřihané listy, na kterých děti můžou jiným dětem doporučovat nějaké pěkné knihy, které se jim líbily. Vede Harry Potter a Narnie, sem tam nějaká jiná knížka. Včera přibyl krásnej lísteček.

Cca osmiletý klučina versus knihovnice na informacích v dětském oddělení
- Dobrý den, prosimvás, když jste tady v pátek uklízeli, nenašli jste takovou šnůrku?
- Šňůrku? A co na ní bylo? (Hrozně moc se mi chce smát)

Dobrý den, kde tady máte knížky?

Trochu jsem se dnes díky Eithné rozčilovala nad tím, jak to u nás v práci funguje. Připletl se mi k tomu Pacholíček a schytal to za celé vedení.

Spustily jsme s Aknezob od letoška nový program pro prťata v knihovně. Jednou měsíčně si dopoledne čteme s těmi nejmenšími, tak tříleťáčky, z obrázkových knížek, hrajeme si a vyrábíme. Tedy, snažím se číst. Děti mi to trochu kazí a pořád mi do toho skáčou, ale v tom je právě to kouzlo, že jedno leporelo o pár řádcích čtete třeba patnáct minut a na každém obrázku najdete asi milion detailů, protože děti nutně potřebují vědět, proč je teď Jabloňka smutná, jestli si Martínek ven musel vzít i tepláky a proč ten protivnej vítr shodil jedno jablíčko. Takže místo čtení si spíš povídáme, já se jich pořád na něco ptám a je to hrozně baví. Dneska jsem z našeho milého dopoledne ale vyšla trochu... mno... prostě... škoda slov :-))

Pobývala jsem tento týden stážovitě na jiné pobočce naší knihovny. O zážitcích psát nebudu, bylo to náročné a dalo by se to přirovnat k hození neplavce do vody, ale to neva, zvládla jsem to. Nejlepší byl závěr. Minutu před sedmou chodila tamní knihovnice po celém dospěláckém oddělení, nakukovala do všech rohů a halekala: Zavíráme knihovnůůů. Jestli je ještě někdo tady, má smůlůůů. Bude dneska spát pod regálééém. V noci se tu vypíná světlo, teplo a vodááá. Zavírámééé!
Daleko lepší, než to naše formální upozorňování a loučení se s čtenáři rozhlasem.