Tdlo, šlepičky a ET

Spustily jsme s Aknezob od letoška nový program pro prťata v knihovně. Jednou měsíčně si dopoledne čteme s těmi nejmenšími, tak tříleťáčky, z obrázkových knížek, hrajeme si a vyrábíme. Tedy, snažím se číst. Děti mi to trochu kazí a pořád mi do toho skáčou, ale v tom je právě to kouzlo, že jedno leporelo o pár řádcích čtete třeba patnáct minut a na každém obrázku najdete asi milion detailů, protože děti nutně potřebují vědět, proč je teď Jabloňka smutná, jestli si Martínek ven musel vzít i tepláky a proč ten protivnej vítr shodil jedno jablíčko. Takže místo čtení si spíš povídáme, já se jich pořád na něco ptám a je to hrozně baví. Dneska jsem z našeho milého dopoledne ale vyšla trochu... mno... prostě... škoda slov :-))

- Hele, podívejte se, tady je pejsek. Jakpak se asi jmenuje? Lukášku, jaký bys mu dal jméno?
- Punťa
- Tak jo, Punťa. A Co ty, Emičko?
- Tay je šlepička. Ona se menuje Evička
- (neprozřetelně!!) No, vidíš to, já jsem taky Evička
- Chichi, ty šeš šlepička? Šlepička Evička. Chichi, mami, ona je šlepička

Po lehké anarchii po prohlížení obrázků, rozcvičce Jak roste stromeček a podzimně listrnatém obřím dominu vlastní výroby vyrábíme stromy v různých ročních obdobích. Obtiskané ruce s roztaženými prsty slouží jako kmeny a koruna, na ně lepíme malinkaté natrhané barevné papírky jako lístečky. Růžové a světle zelené na jaře, tmavě zelené v létě, pestrobarevné na podzim.

- Děti, koukejte, co teď budeme vyrábět. Budeme lepit ty lístečky na stromečky. Já vám na ty stromky naťupkuju lepidlo, abyste se neumazaly a vy na ty puntíčky budete lepit ty lístečky, jo?
- Jóóó
(Na čtení dorazila i Žížalka, povídám si při lepení a pomáhání prckům s její maminkou, v koutku vládne anarchie. Na jarních stromech se červenají jablka, podzimní růžově kvetou, zimní se zelenají... Děcka domalovávají sluníčka a ptáčky voskovkama, Žížalčino sluníčko například svítí v kořenech podzimního stromu. Rozárka má přes půl papíru modrý čáry, že prej je to vlna. Mořská)
- Jéé, Eiško, ty más jůžovou nohu. A tay más jístečky. A tay taky. (Celé punčochy i sukni mám obalené lístečky všech barev)
- Jejda. No vidíš, jaký jsem trdlo. Vám jsem říkala, abyste se neumazali a sama jsem si klekla do lepidla, viď?
- Chichi, ty ses ale tdlo. (Žížalka se velmi baví)
- Tdlo? Ty ses tdlo, cha cha (I Emička se velmi baví)
- Tdlóóó, mami, ona je tdló (Rozárka haleká na celou knihovnu)
- No jo, trdlo, no... Hele, a co tady tyhle lístečky, kdo si je tam nalepí? (Jakože pokus o ukončení trdlovité konverzace)
- Cha cha, tdlo (Marný pokus)

Ale jinak ten mrňouskovitej program miluju :-))
Kdybyste mě taky chtěli trochu pokritizovat, vemte děti a doražte. V prosinci čteme z Pana Sovy ;-)