Lektoruju knihu dětské poezie "Zelený domeček" Jiřího Ošlejška. Tak strašlivý básničky jsem už teda dlouho neviděla. Kam se hrabe ta zvláštní knížka "Dobrý pejsek pro kokínko, přeskočí i přes hovínko"

Pro ilustraci:

Sedli si vrabci na střechu,
udělali tam neplechu.
Čimčarára čim, čim čim,
z komína se valí dým.
Proč máme sedět na domě,
když

Tato e-mailová konverzace je toho důkazem (Muminek včera dostal od maminky koláč a kus mi slíbil)

Předmět e-mailu: Jahodový koláč
Muminek: Jestli máš chuť na něco dobrého a hledáš jahodový koláč, má ho panda průdušková :) M.
ET: A to je kdo??? :-)))
Muminek:

Vyráběla jsem do knihovny jaroletní výzdobu. Z galerie nám visí včelky a kytičky. Dvě slečny sedí ve studovně, naproti informačnímu bodu, soustředěně pozorují jednu z včelek, která se třepotá v průvanu a komentují ji.

Slečna 1: Je taková divná, jak tam lítá.
Slečna 2: Hmm, ty křidýlka.
Slečna 1: Jo, má ty křidýlka takový nějaký...
...
Slečna 1: Má nějaký divný oči.
Slečna 2: No... Vona má ráz, dva, tři, čtyři oči.

To už jsem nevydržela a začala se na informacích strašlivě smát.

• Přeležela jsem si vlasy takovým způsobem, že jsem ráno čtvrt hodiny hledala širokou čelenku, abych vůbec mohla vyjít ven a aby mi vlasy cestou metrem trochu slehly.
• Při exkurzi mi děti, resp. studenti dali nepokrytě najevo, že už je to nebaví a když jsem se jich ptala, jestli jim mám  ještě ukazovat vyhledávání v katalogu, nebo se nemám namáhat, jestli je to vůbec zajímá,
  [ Pokračování článku ]

... mám budoucnost jasně nalajnovanou. Muminek mi pořád říká, že umím skvěle napodobit Pacholíčka. Dnes mi Pacholíček při ukázce Pacholíčka řekl, že bych se měla dát k divadlu. Zatím nevím kam, líbilo by se mi v Dlouhé, v divadle Bez zábradlí, v Ypsilonce nebo v Divadle Spejbla a Hurvínka. Jen si nejsem zcela jista, jak by se mé budoucí povolání snášelo s mou nevolí vystupovat před cizími lidmi. No vlastně i před známými lidmi.

Víte, co knihovníci dělají, když má knihovna ještě zavřeno nebo když zrovna neobsluhují čtenáře? Ne? Tak já vás nechám nahlédnout...
Hrajeme totiž s pár knihovníky (obvykle neplánovaně) takovou hru, kdo vymyslí během dne větší blbost, vyhrává. Autor následujích obrázků ty dny pravděpodobně vyhrál :)

Vzpomínáte

Exkurze v angličtině mě vážně vyčerpávají a asi je už nechci nikdy v dohledné době dělat. Přeci neni spravedlivý chtít po někom, kdo anglicky skoro neumí, aby dělal exkurzi v angličitně, ne? Ještě bych si jakž takž dokázala připravit povídání o našem oddělení, naší činnosti, knihovním fondu a jeho řazení, ale na improvizaci vážně moje english nestačí. Nechci odpovídat na záludné otázky finských

... a nechcete se ptát třikrát, může to dopadnout i následovně:
Máte knihu "Kája se nesmí smát?" Konec názvu si spíše domýšlím, protože paní skoro nerozumím. Hledám v Koniáši podle názvu, protože paní špatně artikuluje, tak i pomocí zástupných znaků, neboť Kája může být stejně dobře Karla nebo něco jiného. Bylo to něco jiného... Po úporném snažení se i otupělá knihovnice dovtípila, čtenářka hledala "Krásu nesmírnou".

Hon za fotkou bíle obsypané třešně na dvorku za knihovnou je takovým knihovnickým sportem. Kdo nemá obrázek knihovnického symbolu jara v plném květu nebo o něj někdy alespoň neusiloval, jako by tu ani nepracoval. Já jsem ji zvěčnila dnes, bohužel však již v plném odkvětu. Tak třeba příští rok...

hulákal právě chlapeček v dětském koutku, seskakujíc z jedné z polic, v nichž jsou uložena leporela. Věk tak pět let. Čím je ti rodiče krmí? Já v pěti letech znala tak říši Pohádkovou za sedmero horami a sedmero řekami, maximálně les Řáholec.