Šla jsem včera s kamarádkou na kávu. Sice se to zvrhlo ve zcela vydatnou a úžasnou večeři, ale to je vedlejší. Povídáme povídáme, kamarádka se nově přestěhovala, takže musí dojíždět dál do práce, i postěžovala si na ranní špičku, přeplněné dopravní prostředky a milé spolucestující. Pak z ní vypadlo něco neuvěřitelného - prý: tou naší ranní tramvají jezdí v podstatě samí důchodci. Říkáme jí

Máte rádi cirkusy? Já je téměř odmala nemusím. Děsně to tam hlučí, zvířat běhajících dokolečka dokola mi bývalo spíše líto a při vystoupení klaunů jsem doslova trpěla. Přesto jsme dnes do cirkusu zavítaly. Tedy ne do cirkusu, ale do Cirkusu. Zmožené a zcela vysílené nakupováním jsme se tam šly s Aknezobkou uklidnit a nabrat síly.
Cirkus je úžasná útulná

Tak nevím, na co poslední dobou myslím, ale dnes jsem si vzala do práce k obědu místo polévky sklenici se šťávou na kuře. Překvapení v poledne bylo veliké. A nemilé. Tak jsem si zalila instantní polívku a aspoň pobavila svou historkou půl kanceláře.

Inspirována Meenou a povzbuzena Aknezobkou, pustila jsem si včera večer film Láska nebeská. Pokud se nalézáte v nezáviděníhodném, lehce depresivním, lehce smutném, lehce bláznivém rozpoložení s hlavou kdesi v oblacích jako já, je to to nejhorší, co vás může napadnout :-) Pokud vás nedostane alespoň jedna z mnoha úžasných scén doslova na kolena, musíte mít srdce z kusu ledu. Já jsem si těch nádherných

Zmítám se mezi Proč???!!! a _Ááá^ááá_ááá^ááá_ááá!!!a jazýček vah není schopen ustálit se ani na jedné z misek. Jsem naštvaná sama na sebe a hrozně si nadávám. Proč nejsem schopná oprostit se od nesmyslných emocí, snů, výplodů mé choré mysli a uvažovat racionálně? Život je ke mně v některých aspektech hrozně nespravedlivý.

Koupila jsem si nové kalhotky. Ne že by na tom bylo něco tak zajímavého, že bych se o to potřebovala podělit se světem. Pobavila mě ale ta cedulka s informacemi o praní, která obvykle bývá všita do boku nebo na horní okraj. Kalhotky jsou proužkované, šedo bílé. Na štítku je napsáno, že bílá se má prát na 60°, barevná na 40°. Fakt by mě zajímalo, jak je to myšlené. Mám je před praním rozstříhat a prát každý proužek odděleně zvlášť? :-)

Právě jsem shlédla nově představené logo českého předsednictví v EU. V první chvíli jsem myslela, že jde o nepovedený vtip. Po prohlédnutí několika stránek mě smích přešel. TOHLE nás má fakticky reprezentovat? To snad ne...

Údajně bylo vybráno z 350 návrhů. Snad bych

Navrhla jsem v průběhu týdne Petře, zda-li by si nechtěla jít zase zahrát na Palubu. Dobře mi tak!
Vyrazily jsme dnes. Přišly jsme, žádný zápach z pečených toustů, žádní uječení lidé, jen dědeček poklidně hrající s vnukem jakousi vesmírnou blbárnu. Vypadalo to na prima odpoledne. Hned zpočátku nás pán za pultem zaskočil, poněvadž v nabídce nebyly

Omylem jsem dneska napsala adresu svého blogu místo do adresního řádku do vyhledávacího okénka na Googlu.

Několik zjištění:
- nejen spřátelení knihovníci a několik kamarádů mě čte
- na dotaz et.pise.cz bylo nalezeno 288 výsledků (v podstatě je to jen šest odkazů, ale to je šumák)
- hned jako druhý odkaz jsem našla tohle: http://kestler.blog.cz/0810/et-pise-cz

Ješitně

Napadlo mě, co bych dělala, kdybych si nedejbože třeba zlomila pravou ruku. Už asi hodinu zkouším místo pravé ruky používat ke všemu levou. Docela mi to jde. Klikání na myši prsteníčkem jsem zvládla hravě. Smrkání, pití a požírání čokolády je bez problémů, uklízení nádobí taky. Poměrně těžké je převlékání, to však dle mého není ani tak prohozením pravé ruky za levou, jako spíš kompletním vyloučením použití jedné ruky. Jdu se umýt, zkusím si levou čistit zuby.

PS: Je vidět, že mám houby co na práci, když mám čas na takovýhle blbostě.

Včera jsem do postele uléhala velmi čerstvá, usnout mě donutila jen síla zvyku.
Ráno jsem z postele vstávala velmi nečerstvá, neusnout při čištění zubů mě donutila jen síla zvyku.
Co z toho plyne? Chce se mi spát. Chce se mi co? - Spát. Spát se mi co? - Chce. Komu se chce spát? - Mně.
Zazpívala bych si Ach já jsem tak unavena..., ale nemám tu druhý hlas a kolegyně mě vraždí pohledem, už jen když si zpívám Včelí medvídky.

Můj mobilní telefon se rozhodl, že už se mu se mnou asi nelíbí a po kouskách mě opouští. Po kouskách myslím doslovně, po stranách má takové gumičky a ty se odlupují, odchlípávají a vůbec, celý mobil vypadá moc hezky. I uvažuji o tom, že bych si pod stromeček nadělila nějaký pěkný novější model.
Technickým parametrům nerozumím, a tak se omezuji na výběr podle toho, co je vidět. Co se týče vnitřku