řekl mi dneska tatínek. Vyprávěla jsem mu, jaká je jeho dcera idiot, že v pátek přišla do práce s těžkým batohem a zjistila, že tam má kilo mouky, které ve čtvrtek koupila a zapomněla vyndat. Dneska jsem si uklízela v batohu a postupně vytáhla silonový ponožky, kotníčkový ponožky, podkolenky a silonky.

Včera se mi stala hrozně veselá příhoda a nesmím to nikomu říct. K čemu jsou člověku veselé příhody, když o nich nemůže mluvit? Jenže kdybych vám ji řekla, mohlo by se to obrátit proti mně a to moc nechci, takže vám ji raději neřeknu.
(To byl způsob, jak ze sebe vyventilovat aspoň kousek veselé příhody. Teď aspoň víte, že se mi něco veselého přihodilo, i když nevíte, o co šlo. Což sice není tak veselé, ale taky to není smutné, takže je fšecko vlastně ouky douky.)

Dokážete si představit elegána Marka Ebena, v padnoucím obleku s motýlkem, jak sedí u ohně, peče si buřta a brnká na kytaru trampské písničky? Ne? Tak teď máte možnost. Stačí zavřít oči :-)))
V následujícím videu najdete překrásnou parodii, která neuráží a je taková ebenovsky milá a chytrá. Honza Nedvěd jak vystřiženej:

Vyprodané zeleninové sendviče bez cibule mají tu výhodu, že když si po tom cibulovém při čištění zubů stoupnete k umyvadlu ve vhodném úhlu, můžete nerušeně několik minut pozorovat blbnoucí holuby na dvorku. Na to si obvykle v polední pauze čas vůbec nenajdete, a přitom je to tak veselá podívaná.

či spíše jejich komorní knihovnická verze. Vymysleli jsme ji tuhle večer s Aknezob a Muminkem na jedné příjemné zahrádce v centru Prahy a bavili se jí téměř do odjezdu posledního metra. Vybrali jsme si pouze pantomimickou část. Jeden napsal zapeklitý úkol, druhý jej předváděl, třetí hádal. Bylo to fantasticky zábavné, oba mí společníci se vyznačili jako skvělí pantomimičtí herci a zvláště zvířátko

Všimli jste si někdy automaticky připojovaných reklam za články? Já až dneska a hrozně mě to rozesmálo. Jsou obvykle tematicky nějak související, ale k některým příspěvkům je to jak pěst na oko, případně to vypadá jak provokace. No posuďte sami...

Temno, sníh, led, zima. Sněhové kopce, ledové hory a pohoří, bílé pláně a třpytící se zamrzlé vodopády. V mrazivé krajině vládne chlad a ledové plochy narůstají do gigantických rozměrů. Ve chvíli, kdy se zdá situace už neúnosná, objevuje se světlo. Se světlem přichází i teplý vzduch a sníh pomaličku odtává. Pozvolné tání je však narušeno, do ledových krajů přichází člověk! Proudící

Mám ho. Juchůůů. Přesně ten co jsem chtěla. Červenej, s bílejma puntíkama. Vedle toho modrýho s bílýma ovečkama se bude parádně vyjímat.

... jsem Bachelor of Business Studies
Máme s Pacholíčkem novou hlášku. Vymyslel ji tedy on, abych si nepřičítala zásluhy, ale moc se mi líbí a velice rychle jsem ji zařadila i mezi své oblíbené výrazivo. Velmi pěkně se vyjímá např. při hraní Člověče, Vlků a ovcí, Pexesa, při provokování jiných lidí a při dalších kratochvílích.

Šla jsem na poštu zaplatit složenky. Na poště nelze platit kartou. I když platíte sebevětší částku, musíte vysolit hotovost.
Šla jsem do banky. V bance měli polední pauzu.
Šla jsem na úřad vyřídit si novou občanku. Vyplnila jsem třikrát formulář, protože v něm vždycky bylo něco blbě a pak mě paní vyhodila od okýnka s tím, že se musím nechat vyfotit znovu, neb podle nějaké nové současné úpravy nesmí být na fotce vidět zuby. Já jsem se na fotce usmívala (paní tenkrát říkala, ať ukážu zoubky, aby mi to tam slušelo...)