Prázdninové zprávy na Novinkách.cz mě dohání k záchvatům smíchu. Poslední dobou jsem se například dočetla, že:

Letos budou kvůli suchu hranolky o 10 mm kratší než je obvyklé

Nějaká paní chtěla ošálit obsluhu v McDonaldu a schovala si připravený hamburger do kalhot

Moderátorka tchajwanského zpravodajství spolkla v přímém přenosu komára

Nějakej mopslík umí vyštěkat slovo "Batman"

a ještě mnoho dalších zábavností. Z přednášky informační politiky si pamatuju slova naší paní profesorky, že typickým znakem dnešní společnosti je přeinformovanost. Jsme zahlceni takovým množstvím infomací, že pak už jen těžko dokážeme vybírat ty potřebné.
Redaktoři Novinek.cz s tím mají očividně velký problém :-))

Králíček mi přikázal vyhodit z báglu troje šatičky, dvoje botičky a paraplátko, jedeme na víkend. Takovej nesmysl, koho by napadlo brát si na tři dny tolik oblečení, jsem snad blázen? (Ještě se budeme smát, až bude lejt jak z konve a já budu jediná, kdo bude mít deštník a suchý věci na převlečení.)
Wir fahren nach Berlin, meine lieben. Schönes Wochenende und bis bald.

Žížalce se před nedávnem narodil bráška a protože bylo třeba miminko okouknout, mamince poblahopřát a nebohou nevydováděnou Žížalku vydovádět, strávili jsme dnes celý den na hřišti. Dříve zcela nemluvné dítě nezavřelo pusu od rána do večera, vyžadovalo mou neustálou pozornost a mé tetičkovské srdce se konečně mohlo dmout zaslouženou pýchou.

Možná léto a okurková sezona, možná dobrý nápad. Neotřelý řetězák jsem okoukala u slečny Lenky a po zralé úvaze jsem se do toho vrhla po hlavě. Nevěřili byste, jak je těžké ze svého blogu vybrat:

Jsou chvíle v životě lidském, kdy je vám úžeji než úzko. Svět ztrácí barvy, Země se přestává točit a máte pocit, že jste jediní na světě, kteří prožívají tak velkou bolest, že ji nikdo jiný nedokáže pochopit.
Dokáže. Aby mi nebylo tak smutno, dostala jsem polštářek. Jsou na něm dvě sluníčka, dvě kočičky a snová dovolená pro ET, stačí zaškrtnout, zda-li chci odeslat závaznou objednávku. Tak

Pořídila jsem si konečně po půlroce hledání a shánění nový batoh. Ten starý asi obrečím, ale nový je dost podobný a daleko, daleko celistvější, čistší a nepromokavější.

Zhruba sedmnáctiletý mladík mě dnes v autobusu pouštěl sednout.
Vím, že jsem starší, ale v našem věku se snad rozdíly téměř stírají
Vím, že nemám úplně ploché bříško, ale na žádný stupeň těhotenství to snad zatím nevypadá.
Vím, že je slušností místo přijmout, ale s díky a úsměvem jsem ho nechala sedět. Měla jsem totiž v plánu posedět si na očním, kam si chodím tak jednou dvakrát za rok sedávat na několik hodin.
Skoro každý rok se první návštěvou trefím do dovolené mé milé paní oční doktorky. Hádejte, jakou ceduličku měla na dveřích dneska...
Tak teda příští týden.

Asi se stanu sběratelkou svatebních oznámení. Tento týden jsem se dozvěděla o třech plánovaných svatbách. A to je teprve středa.

Dětské hřiště, vysoká pavoučí lanová prolézačka. Stojím a lehce přidržuji tříletou Žížalku šplhající jako opice do závratných výšin. Vedle mě stojí Žížalčina maminka s devítiměsíčním bříškem a klábosíme. Hodnou dobu nás pozorují dvě malé holky, odhadem šest sedm let. Koukají, klátí nohama, když tu se jedna narovná a silným hlasem se táže:
- Paní, vy máte v břiše mimino?
- No, mám.
- Jéééé, HAHAHA, vy budete RODIT? (Následuje hurónský smích.)
Jen počkejte, žáby, taky na vás dojde :-))

Více jak tři hodiny už tvořím profesní životopis ke zkouškám. Výsledek své práce si uložím a pošlu na vlastní mail. Zavírám milion oken, které mi sloužily jako inspirace a pomoc.
Máte 1 nový e-mail
Jééé, kdo mi píše? Dychtivě otvírám složku Doručené. Píše mi ETinka a posílá mi v příloze svůj profesní životopis.
Že jí pozdravuju a ať už jde radši spát.