Et | ET píše

Kdyby bylo před dvěma lety, bylo by tu asi o patnáct článků víc. Nebo vlastně už před třemi, prostě v době, kdy jsem zrovna nestudovala. Teď i když objektivně nic nedělám, mám nějak pocit, že bych měla a proto nemám čas na blog a radši uklízím nebo vařím, to se dá vnitřně nějak ospravedlnit, jakože to bylo nezbytné.

Čtu knihu Projekt štěstí a děsně mě to baví. Ta paní je totiž vnitřně děsně

Taky se vám zdá, že teď nějak nikdo nic nepíše? Snad nekončí blogoéra, to by mě trochu mrzelo.

Občas mě to popadne a chci vylepšovat domácnost. To se pak nespokojeně vrtím a kvílím na Milého, že se potřebuju nějak kreativně realizovat a chci to tu zhezčit. Milý se směje a raději odchází ven. Já pak obvykle skončím u Fleru a vybírám. Hlavně ubrusy.

Může se bílý tričko vyšisovat?

Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).