"Co když jsi spal? A co když, ve spánku, jsi snil? A co když, ve snu, jsi vešel do nebe a utrhls tam vzácný a nádherný květ? A co když, poté, co ses probudil, držels ten kvítek v ruce? Nu, co pak?"Právě čtu: Aimee Benderová: Zvláštní smutek citronového koláče 
Někdy si knihu musíte přečíst už jen kvůli názvu |
Článek Třicetidenní knihobraní (3)
Komentáře k článku: Třicetidenní knihobraní (3)
ovesná vločka: Mé nejoblíbenější čtení posledních týdnů jsou Hovory s řezníkem. Kuchařka, ale já ji čtu od prvního do posledního písmenka. Funguje jako motivace. Až budu mít hotové zkoušky, udělám to a to a to. Každý týden jedno nové jídlo 
Jo a Fulghuma mám taky moc ráda. Obzvlášť tuto knihu, poprvé jsem ji četla snad ve čtrnácti a všechna ta pravidla jsem si nakreslila na velkou čtvrtku a pověsila v pokoji 
et: Taky si čtu v kuchařkách jako v detektivce Moje nejoblíbenější je od Juliany Fialové. Taková echtovní socialistická.
---
et.pise.cz
sargo: Aaaa, Fulghum, svého času jsem od něj přečetla úplně všechno, a většinu víc než jednou. To byly debaty, jestli už opravdu nic nenapíše, jak tvrdí (napsal - v tomhle byl stejný jako většina fotbalistů), a pak čekání na překlad a pak obvyklé malé zklamání, že vrcholů nebývá tolik, kolik by člověk rád, a že je to přesto fajn... 
Ve čtení dokola u mě zvítězily scifárny: Součkova trilogie Cesta slepých ptáků a od Kadlečkové Na pomezí Eternaalu. A Pán prstenů, který se nestal nejobroušenější knihou domácnosti patrně jen díky tomu, že u nás vyšel až když jsem byla relativně velká. Jedna věc s věkem je úleva, že už to člověk s tím opakováním tak nepřehání Z knih duchovně na výši by to asi byla... hmmm... určitě by se něco našlo, ale teď jsem se nostalgicky sekla u vzpomínky na touhu si přečíst výše již zmíněné 
sargo: Trvala od sedmnácti do devatenácti. Pak už jsem nikdy motivaci ho otevřít neměla. Ale v té době...! Měla jsem všechno a láska až za hrob.
et: Četla jsem ho s největší oblibou zhruba ve stejném období, motivací byla společná záliba sdílená s dalšími kamarádkami. Pak přišly nové vlny a jiné kupičky knih, přesto mám dodnes Fulghuma kompletního, většinu i s podpisem. (Což nyní nechápu, protože obecně jakkoliv narušené knihy nemám ráda a do toho narušení řadím i podpis či dokonce podpis s věnováním )
---
et.pise.cz
rebarbora: Fulghuma mám taky ráda, ale už jsem ho dlouho nečetla 
V knihovně mám od něj asi 5 knížek, možná je načase po něm zase sáhnout - příběh o kukačce z hodin si totiž vůbec nepamatuju 
Každopádně díky za připomenutí dobrého autora
jarmik: Fulghumovy knihy mě zatím pořád ještě nebaví.
Ale už léta čekám, až někdo vysvětlí, proč je oblíbený jenom a právě v Česku, možná ještě na Slovensku. Stačí se podívat na Wikipedii. Dlouhá léta měl heslo jen česky a slovensky, dneska koukám, že přibylo ještě dánské, ale to je opravdu až z nedávné doby.
et: Tohle je hrozně zvláštní fenomén. Nedávno jsem byla na přednášce o americké literatuře a tam bylo zmíněno, že podobné je to třeba s J. Irvingem. Zatímco u nás se pořád vydává a čte nadměrně, každá nová kniha je malý knižní svátek, v Americe už po něm pes neštěkne...
---
et.pise.cz
