sargo: Aaaa, Fulghum, svého času jsem od něj přečetla úplně všechno, a většinu víc než jednou. To byly debaty, jestli už opravdu nic nenapíše, jak tvrdí (napsal - v tomhle byl stejný jako většina fotbalistů), a pak čekání na překlad a pak obvyklé malé zklamání, že vrcholů nebývá tolik, kolik by člověk rád, a že je to přesto fajn...
Ve čtení dokola u mě zvítězily scifárny: Součkova trilogie Cesta slepých ptáků a od Kadlečkové Na pomezí Eternaalu. A Pán prstenů, který se nestal nejobroušenější knihou domácnosti patrně jen díky tomu, že u nás vyšel až když jsem byla relativně velká. Jedna věc s věkem je úleva, že už to člověk s tím opakováním tak nepřehání Z knih duchovně na výši by to asi byla... hmmm... určitě by se něco našlo, ale teď jsem se nostalgicky sekla u vzpomínky na touhu si přečíst výše již zmíněné