ovesná vločka: Ač jsem poněkud pozdějšího data výroby než ty, půlku věcí, které popisuješ jsem zažila taky.

Zbožňovala jsem papírové panenky s oblečkama. Mimochodem, po shlédnutí reklamy na ty Figaro holčičky, jsem si zkusila jednu papírovou vyrobit. Ale ztroskotalo to na tom, že jsem, ač na umělecké škole, zapomněla kreslit

Céčka nosím na krku do teď a tiše závidím kamarádce, která má i eSka. Bajo jsem už asi nezažila, ale do Pedra jsem byla blázen. Teď jsem ho v Jednotě našla pod názvem Pedrino. Bohužel se z něj vytratily nálepky (místo nich jsou tam tetovačky) a taky ta tvrdost není co bývala.

Vysouvací pastelky byly úžasné, mám s nima i fotku od zápisu do první třídy. A na název si taky nevzpomenu. Fólie do učebnic jsme používali snad až do šesté třídy (není to zas až tak dávno) a gumování byl domácí úkol. kdo neměl zgumováno dostal poznámku

Co se děsivého oblečení týče...na jedné rodinné oslavě sadistický dědeček pouštěl videa z oslav minulých a já tam sama sebe spatřila v šílené kárované sukni, ale vrcholem bylo tričko do té sukně zastrčené! Málem jsem umřela studem.

Náramky přátelství jsme pletli taky, king byl ten, kdo je uměl udělat se šipečkama. A před chvilou jsem spolužákovi doomotávala další pramen vlasů bavlnkou

Čelenky jsem nenáviděla a nenávidím doteď...mám vysoké čelo a už tehdy to uráželo mé estetické cítění. Pak sem byla ostříhána na kluka a záviděla mladší ségře gumičky s beruškama.

Svačiny do školy nosily děcka v plastových krabičkách...já v papírovém sáčku. A tu plastovou flaštičku na pití jsem měla taky. Byla růžová a čaj z ní byl pěkný hnus.

A z televize si pamatuju jedině JůHeláky.