eithne: Obsah podobný té první se vyskytuje v dětských písničkách, říkačkách a pohádkách častěji, než by člověk řekl. (Nevím žádný další příklad, ale je to tak, nám ty příklady říkali.)
Nicméně zrovna tahle se mi opravdu moc líbí. Ze kdy je?

Nonsens se má chápat?
Není to třeba o tom, že zatímco tvrdě pracující člověk si na rýži a sirup musí vydělat, lasička to sežere a zdrhne?
Nonsens nemám ráda, tady sloužit nemůžu


Ještě k tomu věnu z první písně.... ehm Kollár se zamlada zamiloval do dcery lobedavského evangelického pastora (Frideriky Wilheminy Schimdtové), ale její matka mu ji nechtěla dát, protože to bylo jediné dítě a ona ji chtěla na pomoc do domácnosti. Tak to Kollár nechal plavat a odjel studovat do Jeny. Ale když se (asi po šestnácti letech nebo tak nějak) vrátil, Mína byla pořád svobodná a už jí bylo přes třicet. Tak se rozhodl, že je jeho morální povinnost si ji vzít, i když byla stará, ošklivá, kostnatá, černovlasá a na jeho vlastenectví se dívala jako na naprostou potrhlost a jen nerada mu to tolerovala. No a Kollár si ještě z pozice kazatele ověřil, že je dosud panna, aby nedostal nějaký šlendrián.
Hm, tak mě tak napadá, že jsem si asi spletla věno a věneček. Safra