Rebarbora mě nedávno pozvala do další štafetové hry. Pokud mají nějaký smysl, mám je ráda a tahle se mi líbí. Beztak jsem tu toho na sebe prozradila už mraky, tak se vám odhalím ještě z dalších stránek.

Desatero věcí, které mám ráda:

Jako pilná prvňačka jsem si šla dnes v práci vyhledat doporučenou literaturu ke studiu. Obojí bylo ve skladu. Ach jo, to zas budou nějaký vykopávky. Jako jo, čekala jsem hodně, ale co je moc, to je příliš.

Pátek, 15. října, poprvé ve škole

Knihovna, pultík, kde se vrací knihy:
- Dobrý den, můžu u vás vrátit lahve?

Ve světě mimořádné krásy je každý normální ošklivý

Minulé pondělí se mě Muminek při obědě ptal, jestli mám nějaké narozeninové přání mimo dárků, které bych nechtěla dostat.
Ve čtvrtek mě Aknezob upozornila, ať si na sobotní oslavu vezmu kalhoty.
Co si budeme nalhávat, bála jsem se. Příjemně, ale přeci jen... Znám je, vím čeho jsou schopni :-))

Něco vám řeknu. Miluju plánování narozeninových oslav, nedávno jsem říkala, že je to ještě lepší než ty oslavy konzumovat jako oslavenec. Ale když dostanete něco, co vás úplně šokuje, zaskočí, překvapí a moc mile potěší, velmi rádi přeskočíte z role plánovače do role konzumenta.

- Tak nejdříve půjdete vy tady v první řadě, pak druhá řada a další až na konec sálu. Jenom vy vlevo.

Docela akutně bych potřebovala rozvrh, který by šel zapsat do mého školního Kukyplánku. Znáte to ze základky. Český jazyk, matematika, přestávka na svačinu, přírodověda, hudební výchova, přestávka na oběd, výtvarná výchova. Rozvrh, který 1. září dostanete a jen si jej přepíšete do notýsku a 2. září vyrazíte v půl osmé do školy a ve dvě jste doma. A funguje to tak až do konce pololetí.

Karlův most, kolem třetí odpoledne. Jdeme s davem, proti nám stojí uprostřed dva kluci s vážnou tváří a distingovaným pohledem. Jeden z nich drží v ruce ohromnej kbelík z KFC, už vyjedenej. Nad ním má nápis "NEED 170 FOR BECHEROVKA". Na jejich tvářích se zračilo naprosté soustředění, lidi kolem padali smíchy. Včetně nás. Dost dobrej fór.

To je snad zlej sen, kroutila jsem nevěřícně hlavou den co den už od minulého pátku. Všichni studenti UK si musí povinně pořídit ISIC nebo jiné studentské průkazy, bez těch se přestává točit svět a nejde zapsat rozvrh, vstoupit do budovy, zařídit si logname do systému, upravit si údaje v studijním informačním systému, prostě nic. Kouzelná plastová kartička vám tohle všechno zajistí, navíc s sebou přináší i mnohé další. Studentské slevy v muzeích nebo žlutých autobusech, křečové žíly, žaludeční vředy, první šediny a spoustu sms od přátel.