Mám ráda

Rebarbora mě nedávno pozvala do další štafetové hry. Pokud mají nějaký smysl, mám je ráda a tahle se mi líbí. Beztak jsem tu toho na sebe prozradila už mraky, tak se vám odhalím ještě z dalších stránek.

Desatero věcí, které mám ráda:

podzim - moje nejzamilovanější roční období, hlavně ten ráno mrazivý a přes den slunečný, se spoustou spadaného barevného listí, studených kaštanů, hub, s mlhou, párou nad lesem, kalužemi, barevnými deštníky, teplým čajem, pletenýma ponožkama a skvělou knížkou

knihy - ty dobré. Se silným příběhem, skvělým slohem, v pěkné grafické úpravě, se zajímavou obálkou, na hezkém papíře a tištěné příjemně čitelným písmem. Vonící novotou i ohmatané, s polepkou na hřbetě i bez, tlusté i tenké, od lety prověřených autorů i žhavé novinky, s ilustracemi i bez nich. Poslední dobou přicházím čím dál více na chuť poezii, je zajímavé, jak se s lety vkus mění.

pruhy, puntíky a všelijaké jinak trhlé vzorky - na oblečení, na doplňcích, na diářích, obalech, ozdůbkách, špercích, aktuálně sháním červený balící papír s bílými puntíčky, chci si obalit index... Obecně vzorky nejvíc miluju na ponožkách, černé mě nebaví.

své blízké - mé čtyři nejoblíbenější knihovníky pod sluncem - Aknezobku, Muminka, Králíčka a Pacholíčka - protože jsou jednoduše úžasní a bez nich by to v práci nebylo vůbec ono, berlínskou Terezku, Žížalčinu maminku a její dvě ratolesti, svou rodinu, lidi kolem, kteří mě podrží, když je hůř a smějí se, když je líp

blogy - moc mě baví drobné střípky se života lidí, které většinou vůbec neznám a své představy o nich si můžu poskládat jako mozaiku do bláznivých tvarů. Mám ráda různá překvapivá zjištění (třeba jako že Jarmik je ten pán od Sargo a Jáša je jejich společné dítě, že Avu vlastně znám, Zmrzlinka je taky knihovnice, z Kestler se stala Pája a s její sestrou Ovesnou vločkou jsme se téměř potkaly, Cífka má můj blog v oblíbených a tak)  Baví mě nakukování do světa cizích lidí, kteří jsou mi ale svým způsobem velmi blízcí a ráda se s nimi dělím o své příběhy. Občas ráda nahlížím i za hranice svých oblíbených blogů a klikám na přátele mých přátel. Sem tam mě něco zaujme, ale obecně se spíš vracím ke starým známým a jejich okruh trochu zužuji (Výjimka a prosba o pomoc - zhruba někdy loni v létě jsem se takhle asi přes někoho z vás proklikala na úchvatně psaný blog jedné mladé paní/slečny, která miluje myši. Někdy v té době od svého přítele/manžela dostala myškové tričko, byly to myslím nějaké myši v kole. Byli spolu na dovolené v Chorvatsku, ona si tam hnusně poranila nohy na ježcích. O dovolené psala report na několik článků, byly hrozně zábavné.

Jeli na slepo a cestou v noci někde ve Slovinsku potkali na benzínce Čechy. Krátce po dovolené se objevil článek, že budou za třičtvrtě roku tři. - NEZNÁTE NĚKDO??? - už rok marně dohledávám, literární styl té myší milovnice byl úžasný)

výlety - hlavně s mými knihovnickými přáteli, ale nebráním se společnosti kohokoliv jiného. Především přírodní výlety do lesů, podél řek a potoků, trochu méně mě už těší krpály, ale co nadělat, když je Králíček miluje a do každého výletu zakomponuje aspoň jeden kopec s rozhlednou :) Výlety pak ideálně vlakem, s termoskou čaje, domácími koláčky, svačinkami bohatými na zeleninu, zakončené v cukrárně, kavárně, hospodě nebo aspoň nanuku z místního konzumu.

úsměv - přátel i cizích lidí, mimin i babiček, v reálu i na fotce. Dokáže mi moc zlepšit náladu, když se na mě někdo jen tak usměje. Neznámí lidé autobuse, v knihovně, na ulici. Šárka každé ráno v práci, Muminek dnes na poradě a Střípek po ní, se svým ďábelským mrknutím oka. Mám ráda úsměvy, číkoliv, nejraději lidí kolem sebe. Snad je rozdávám dost často i já.

společenské hry - nejvíc ty bláznivé, co nevyžadují moc přemýšlení a studování pravidel, jako Člověče, Aktivity, Švábí salát nebo pexeso. Taky různé vtipně strategické jako Vlky a ovce, Ubongo!, nebo Nalož a jeď!, ale i ty dobře vymyšlené přemýšlecí, jako nově objevená Citadela nebo z dřívějška NotreDame, Cesta kolem světa za 80 dní a Agricola. Od dětství mám slabost pro dámu (zvláště žravou verzi), žolíky, jako malá jsem milovala Šaška a jako starší Scrabble. Od dob knihovnických výletů jsem taky objevila i jiné slovní hry než kopanou a nejvíc se mi líbí Co by to bylo kdyby a Řekni něco na určené písmeno. Po loňském kurzu RTV, dřívějším erasmáckém pobytu v Rakousku a pár dětských letních táborech mě taky strašlivě baví různé týmové hry, co se často vynuceně používají v těch stmelovacích kurzech, ale když je hrajete s lidmi, které máte rádi, je to ohromná zábava.

spánek - souhlasím se Zdeničkou, nejsladší na světě je spánek. Dlouhý, hluboký a ničím nerušený. Ve své vlastní posteli, pod čistě vypraným oblíbeným povlečením, na boku nebo na břiše, s čerstvě umytými vlasy přehozenými do strany, v měkkounkém pyžamu. Až do růžova. Dosyta aspoň do devíti.

snění - noční i denní. Noční neovlivnitelné a neplánované, takové, co se z něj ráno probouzíte celí rozvrkočení a nevíte, jestli to byla pravda nebo ne a ještě byste to rádi dosnili, protože to bylo báječné a kdyby to takhle bylo doopravdy, museli byste křičet nahlas hurá. A to denní jen tak cestou na metro, při hnětení těsta, v práci při zakládání, večer při čištění zubů, ve škole, když vás zrovna přestane bavit poslouchat. Jen tak se chvíli zasnít a přemýšlet si o čemkoliv. O komkoliv. Jakkoliv. Protože to, co se vám odehrává v hlavě, to je jenom na vás. A nikdo vám to nemůže přerežírovat, protože se mu to nelíbí. Sny jsou jenom a jenom vaše. A to na nich miluju.